Pátek 19. října 2007 bohužel potvrdil ty nejčernější meteorologické předpovědi. To, čemu jsme my dva moravští diváci, mířící na další ročník Ostarrichi Rallye v rakouském Bad Hallu (30 km jižně od Lince), v skrytu duše nechtěli věřit, se stalo skutečností. Příroda se opravdu zbláznila a vyslala svého závodního zástupce Martina na bílém koni na motoristický podnik podstatně dříve, než tomu tak podle pranostik měla učinit. Nejvíce ovšem tato skutečnost zamíchala kartami pořadatelům a samozřejmě závodním posádkám. Ale vezměme to pěkně popořádku.  

Že se letos opět pojedeme podívat do 340 km vzdáleného rakouského Bad Hallu na mistrovství Evropy historiků v rallye bylo rozhodnuto již dříve, takže negativní předpovědi počasí na to neměly žádný vliv. Na základě SMSky od Michala Suma, kterou jsme obdrželi z místa závodů na dotaz o stavu počasí – „Slivovicu, deštníky, palčáky“ – jsme do auta přibalili pevnou obuv, gumáky, pořádné rallye deštníky a zimní výzbroj – zateplené kalhoty, zimní bundu a kulicha. Jen na ty palčáky jsme nějak zapomněli. O přezutí Lancie na zimní gumy jsem ani chvíli neuvažoval. Po páteční osmé hodině ranní jsme uložili tašky s oblečením a jídlem do auta, trasu do navigace, nalepili na sklo rakouskou dálniční známku a vyjeli vstříc dalšímu rakouskému závodu. Počasí bylo zpočátku celkem ucházející, cesta probíhala bez sebemenších problémů. Vídeň jsme opět projeli naprosto bezvadně a navigace na tom tentokrát neměla žádný podíl. Asi už máme ten průjezd bočními okresy města dobře nacvičený. Za Vídní přišla první přeprška. No bodejť by ne, když jsem Lancii před cestou prohnal myčkou. Když jsme na vlhké dálnici museli zpomalit, abychom se sjeli do jednoho pruhu a minuli solící sypač v akci, měli jsme z toho ještě legraci. Další hodiny nás však měly přesvědčit o tom, jaký je rozdíl mezi „být připraven“ a „konat“.  Naše páteční putování mělo první cíl v Linci, kde jsme si po dobrých zkušenostech s Itálií zabukovali přes internet hotel. Trošku nás zaskočil krátký výpadek navigačky, kdy v tunelu, ve kterém jsme měli odbočit doprava, ohlásila ztrátu signálu GPS. Za tunelem nás pak chvíli proháněla, abychom se dostali zpět k hotelu, který jsme předtím jen o fous minuli. Ubytování proběhlo zcela hladce, pokoj byl slušný. Zanechali jsme zde přebytečné věci, převlékli se do „divácky závodního“ a pokračovali do centra soutěže v Bad Hallu. Cestou jsme potkávali historické i soudobé soutěžní vozy, které se do Lince přesouvaly na slavnostní start soutěže.

V lázeňském městě Bad Hall, jsme již jako staří mazáci zamířili neomylně přímo do servisní zóny, která byla ve stejném prostoru jako vloni. Tam jsme se pokoušeli najít servisní stání našeho domácího jezdce a kamaráda Michala Suma. Ten zde startoval jako jediný český zástupce se spolujezdcem Ing. Radkem Zbožínkem a vozem Škoda 130 RS, pod hlavičkou Czech National Aveng Teamu. Bohužel jsme hledali marně. Jeho mechanici se objevili až po delší chvíli i se servisním vozem, se kterým odváželi na vyhrazené místo vlečku. Kluci vytáhli ochrannou plachtu a prostřeli ji na zem. Na moji otázku, kde mají stan, odvětil Sum mladší, že jej předtím třikrát vezli zbytečně, takže do Rakouska přijeli bez něj. Připomněl jsem jen loňský ročník, kdy se po oba dny závodilo v dešti nebo lijáku. A jako by na potvrzení mých slov se vzápětí ze šedivě zataženého nebe spustil hustý déšť, který se pomalu přesouval směrem k Linci. Zhruba 30 minut po startu závodu se v servisu začaly objevovat první soutěžní vozy, které měly ještě před první vložkou možnost využít svého technického zázemí. A bylo to zapotřebí. Mechanici ve všech týmech, s očima upřenýma k šedému nebi, přezouvali na mokré pneumatiky.

My jsme se po přivítání a „technickém“ rozhovoru s naší posádkou nakrátko rozloučili, protože byl nejvyšší čas vyrazit na první rychlostní test. Jeho trať se nacházela nedaleko od města, takže jsme na místo dorazili včas. Výhodou pro diváky bylo, že ta část zkoušky, na které jsme se ocitli, byla okruhová a auta tudy projížděla dvakrát. Již při průjezdu prvních vozů se ukázalo, že technická ostrá pravá kosa přes hranu silnice, následující po rychlém příjezdu z kopce, je zřejmě nad síly mnoha jezdců. Zvláště silná Porsche tady i dvakrát potupně couvala. Jezdci pracně hledali na úzkém asfaltu možnost, jak vůz rychle a spolehlivě zatočit. Několikrát se stalo, že se v zatáčce potkaly dva vozy a nastal další vložený závod o to, kdo dříve vůz vytočí a vyrazí na další trasu. Při plíživém průjezdu Opela Kadett italské posádky jsme vzpomněli naše oplisty, kteří by mohli cizinu ve správné technice vyučovat. Lépe se dařilo Escortům, které mnozí jezdci pomocí plynu a ruční brzdy lehce otáčeli do správného směru. Pár jich však svoji snahu přehnalo, přepadli do protějšího příkopu a velice rádi přijali pomoc diváků i početného houfu fotografů, kteří společně vozy vytláčeli namokré trávě zpět na cestu. Ani se neptejte, jak tito diváci vypadali. Velký problém si vyrobil jezdec s Mitsubishi Lancer Evo 0 (st. č. 30), praotcem dnešních mišáků. Ztratil téměř 3 minuty marnou snahou vyjet na plný plyn z místa mimo trati v mírném stoupání. Počasí se zatím stále horšilo. Déšť se postupně změnil na sněžení, padala mlha a silně se zešeřilo. Pro diváky těžká kombinace, pro jezdce ještě horší. Mnozí místní diváci to řešili svařeným vínem a nějakým hodně voňavým šnapsem. My jsme měli v Lancii alespoň termosku s dobrou, i když ne brazilskou kávou. Tato první, nesmírně těžká vložka, se stala konečnou stanicí pro dva rakouské Escorty RS 2000 a švédskou posádku se Saabem 96. Nejlepšího času dosáhl Lindner (A) s vozem Ford Escort RS 2000 (st. č. 13). Druhý dojel Jensen (N) Porsche 911 S (st. č. 2), třetí místo obsadil Pointinger (A) Ford Escort RS 2000. Michal Sum (st. č. 33) obsadil se svojí třináctistovkou slušné 11. místo absolutně a za sebou zanechal mnohem silnější vozy Porsche. Jezdec si po vložce stěžoval na špatný výhled z vozu, způsobený zevnitř se mlžícími okny. Naopak s úsměvem popisoval, jak na vložce předjížděl některá Porsche soupeřů.

Soudobé vozy si s výše popsaným úsekem poradily mnohem lépe. Počasí se při jejich průjezdech jako by zázrakem zklidnilo, přestalo sněžit, mlha postupně zmizela a otevřel se docela slušný výhled do okolní krajiny. Nejlepšího času na vložce dosáhl Franz Wittmann junior s vozem Mitsubishi Evo VIII, druhý dojel “Mundl” Baumschlager s Evo IX, třetí Beppo Harrach, čtvrtý Stengg – oba s Mitsubishi, pátý Waldherr s VW Polo S2000. Do našeho zorného pole nedorazily dvě domácí posádky s pětkovým Golfem a Škodou Octavií.

Po 19. hodině se jela tato zkouška znovu. Počasí se jakž takž uklidnilo, takže jezdci již bojovali „jen“ s mokrou cestou, kluzkým vytahaným blátem v zatáčkách a tmou. My se zdrželi na druhý průjezd na stejném úseku, takže jsme mohli konstatovat, že zatáčka zůstala pro silné vozy stejným oříškem, jako při první průjezdu. Startovní pole bylo opět chudší, a to o posádku ze San Marina s vozem Lancia Stratos HF (st. č. 1), která před startem do 2. RZ odstoupila. První místo udržel Lindner, před Jensenem a Rosnerem (A) Porsche 911 C. Sum zajel 13. čas a byl na 14. místě.

Pole soudobých vozů natrvalo opustil Baumschlager, který svoje Mitsubishi hodně pokrčil při nedobrovolném leteckém výletu do dvora zemědělské usedlosti. Mohlo ho snad jen utěšovat, že mu společnost posléze dělal ještě jeden vůz. Ani Danzingerovi nebylo souzeno dokončit vložku. Jeho oranžový VW Golf Kit Car (st. č. 58) tiše nocoval zasněžený na vlečce s prázdnou levou přední pneumatikou. Pořadatelé se nakonec po mnoha problémech rozhodli 2. RZ pro soudobé vozy zrušit. Tak tedy skončil první závodní den.

A rušení pokračovalo i následující den, když se ukázalo, že 3. RZ, procházející lesními prostorami, je z poloviny pod souvislou vrstvou sněhu. Historici ji absolvovali, soudobé vozy nikoliv. V čele soutěže historiků se pevně usadily Fordy. Třetí zkoušku opět vyhrál Lindner před Openauerem (A) a Gruberem (A) – všichni Ford Escort. Sum tady zajel 3. nejlepší čas a celkově obsadil 7. příčku v absolutním pořadí. Dva vozy domácích jezdců, které obsadily první a druhé místo absolvovaly, na rozdíl od naší Škodovky, vložku na zimních pneumatikách, opatřených hroty.

Na 4. RZ se mezi velkým množstvím zmrzlých fotografů a hrstky diváků vyskytovaly i naše maličkosti. Počasí bylo doslova vražedné. Padal mokrý sníh, hnaný šikmo větrem. Ruce bez rukavic nám mrzly tak, že se po chvíli nedalo ani fotografovat. Trať byla mokrá a po prvních průjezdech se v zatáčkách a na výjezdech z nich objevila na trati spousta vytahaného bláta. Stejně jako předchozí den jsme opět zvolili úsek vložky, který jezdci projížděli dvakrát, takže bylo stále co sledovat. Počasí zbavilo silná Porsche jejich výhody a mnozí jezdci jen stěží udržovali své nadupané vozy na trati. Jako problém se ukázalo i lehké vyjetí do zasněžené trávy, kdy se vůz pod plným plynem jen obtížně vracel zpět na asfalt. Na této zkoušce ukončil svoje účinkování Angličan Graham, když se svým Escortem předvedl krkolomnou kolostřešní kombinaci. Odstoupil i Gruber, který na předchozím testu obsadil třetí místo, Kremel (A) s „třináctistovkovým“ Escortem, italská a finská posádka na Porsche. Na prvních dvou místech si jezdci vyměnili pozice, na třetím se usadil Nothdurfter (A) Ford Cortina.  Sum tady zajel 7. čas a posunul se na 6 místo.

V závodě soudobých vozů také pokračovalo „řídnutí“ startovní listiny. Technické problémy zastavily Degelseggera s Mazdou 323 GTR Turbo, Wittmanna jun. s mišákem a Hopfeckera s Audi Coupe S2. Na 1. místo se posunul mladý Beppo Harrach, následovaný Stenggem, Waldherrem, Saibelem a Weijsem juniorem (NL).

Při odjezdu od zkoušky jsme se ještě pokoušeli pomocí startovacích kabelů majitele uvést do chodu motor jeho naftového Sharanu. Bohužel však naše snaha pomoci vyzněla naprázdno. Alespoň nás hřála myšlenka na dobrý skutek a topení našeho vozu díky rychle teplému motoru.

Počasí i nadále vyvádělo tak, že po 4. vložce byla pořadatelem zařazena neplánovaná, dvouhodinová přestávka a ředitelství soutěže horečně rokovalo, co dál. Soudobé vozy vzhledem ke zrušeným vložkám neměly odjetý dostatečný počet kilometrů, aby se jim závod mohl uznat a byly přiděleny body. Proto bylo rozhodnuto, že závod bude dokončen, ale 5. RZ bude z bezpečnostních důvodů pro obě skupiny zrušena.

Šestá zkouška nepřinesla u historiků změny ani v počtu posádek na trati, ani ve výsledcích na prvních místech. Sum zajel 17. čas a ustoupil na 7. místo. V poli soudobých vozů chyběl po havárii Rosenberger s VW Golf IV Kit Car. Odstoupil i Breiteneder (st. č. 63), který při havárii vysklil okna a lehce upravil plechy zadní části svého Seatu Ibiza Kit Car. Stengg si vyměnil pozici s Waldherrem. Na 6. místě se objevil mladý, dravě jedoucí jezdec Christof Klausner (st. č. 69), vodící po kluzkých cestách s přehledem své Audi Urquattro.

Po 7. zkoušce jsme v servisu mezi přijíždějícími vozy marně vyhlíželi Michala a jeho stotřicítku. Když jsme viděli doprovodný Fiat odjíždět s vlečkou, věděli jsme, že je zle. Po krátkém telefonním hovoru se dozvídám, že u škodovky nevydrželo lebro na poloose. Ostarrichi se tak letos stalo již druhým závodem, kdy kroměřížský jezdec po úspěšném vývoji závodu vyšel s body naprázdno. A že to jednu chvíli vypadalo, že se objeví až na bedně.

Umístění jezdců skupiny ME historických vozů se po 7. i 8. RZ na prvních místech nezměnilo Závod vyhráli domácí jezdci Openauer před Lindnerem a Nothdurfterem.

Rovněž u soudobých vozů se pořadí ustálilo a závod skončil vítězstvím mladého Harracha před Saibelem, Stenggem, Waldherrem, Weijsem a Klausnerem.

Před odjezdem domů jsme ještě navštívili naše jezdce, abychom od nich získali stručné zhodnocení celého závodu. Michal Sum překvapivě chválil špatné počasí, které smazalo výkonnostní hendikep škodovky a umožnilo posádce bojovat na špici startovního pole. Poznamenal, že v sobotu měl svůj dobrý den. Chtěl samozřejmě poslední letošní zahraniční závod ozdobit parádním výsledkem, kterým by určitě potěšil majitele týmu, manažera Zdeňka Procházku, své mechaniky a samozřejmě i nás, jeho věrné fandy a diváky. Technika se bohužel rozhodla jinak. S úsměvem líčil, jak se ohromně bavil tím, když jeho soupeři obtěžovali činovníky soutěže stížnostmi na nepochopitelně dobré časy české třináctistovky. V neposlední řadě se také pochvalně zmínil o svém copilotovi Ing. Radku Zbožínkovi, v němž našel pečlivého a výborně připraveného spolujezdce.

19. – 20. 10. 2007, Bad Hall, Rakousko

ME FIA Historic Rallye Championship
Mistrovství Rakouska v rallye
ME historiků:    přihlášeno 45 posádek, na startu 36, v cíli 25
NM Rakouska: přihlášeno 39 posádek, na startu 37, v cíli 25

Dovětek:

Po přepočítání bodů, získaných v letošní sezóně je zřejmé, že Michal Sum na té bedně opravdu bude. A bude to bedna evropské úrovně. Ve své kategorii udržel třetí místo a ani poslední závod šampionátu – Rallye du Var ve Francii již na tom nemůže nic změnit!