Ne, nezbláznil jsem se, vím že takový závod se nejezdí. Název své krátké reportáže jsem zvolil podle délky trvání naší spanilé výpravy na přejímku vozů polské větve Rallye Monte Carlo Historique 2011. Vzhledem k tomu, že trasa Kroměříž – Varšava měřila něco málo přes 500 km, vyrazila naše pětičlenná skupinka ve středu 26. 1. 2011 krátce po 1 hodině v noci (jak jsem podotknul: “V brzkých ranních hodinách”). Vstávání po dvou hodinkách spánku s předchozím večerním promrznutí na sněhem bičované sekci Winter Trial Rally ve Šternberku bylo docela náročné.  Za volantem turbodieselu Fiat Ducato se usadil Vlasťa Kubíček, jinak pilot soutěžní Lady 21011 MTX a místo vedle zaujal jeho dvorní navigátor Jarda Zlámal. Moje maličkost se spolu s mladším synem Honzou a věrným kamarádem Pepou složila do “dvojky” na pohodlná sedadla se sklopnými opěradly. Trasa cesty byla jasná: Přerov – Hranice – Frýdek Místek – Český Těšín – Katowice – Czestochowa – Warszawa. Cíl cesty plac Teatralny, kde měly od 10. hodin proběhnout technické přejímky 99 přihlášených vozů. Jedním z důvodů, proč jsme vážili tuto dlouhou a v zimních podmínkách i náročnou cestu bylo také to, že za startovní místo si Varšavu zvolil náš společný kamarád Michal Sum.

Na Divadelní náměstí jsme dorazili krátce před 10. hodinou a vzápětí se nám podařilo nedaleko něj také zaparkovat. Trochu nás potrápil parkovací automat, ale i tuto překážku jsme nakonec díky selskému rozumu překonali a zaplatili si parkování až do 2. hodiny odpolední. Následovala krátká cesta na náměstí a byli jsme v centru dění. Technická přejímka se odehrávala ve velkém stanu, kde se elektrické topné agregáty marně snažily vyhrát boj s chladným a vlhkým vzduchem. Skladba soutěžního pole byla velice pestrá, od malého Mini Cooperu, přes středně velké Fordy a Fiaty až po mohutný Ford Mustang nebo dlouhé Jaguary E Type. Měli jsme možnost vidět někdejšího legendárního továrního jezdce Citröenu Boba Neyreta, který na start přijel s legendární DS 21 a za sebou přivedl dvě týmové (jak říká Pepa) “berušky” s růžovo červenou ID 20. Sedačky v toto voze předčily i křesla doma v obýváku. Bruno Thiry přivezl Ford Fiestu z roku 1978, Marc van Dalen z týmu Kronos Opel Kadett GTE z roku 1976. Oba jezdci si vzájemně prohlédli své vozy a zrovna byli zabráni v družném hovoru, když se nezabrzděný Marcův Opel rozhodl začít couvat z mírného kopečku. Díky duchapřítomnosti a společným silám všech přítomných se jej podařilo zastavit jen několik centimetrů od světelné rampy vozu, stojícího za ním.  Domácí tým Fiat Poland prezentovaly tři Fiaty 125 P v čele s někdejším továrním jezdcem Andrzejem Postawkou, jenž v současné době pracuje jako redaktor polské anotace časopisu Auto Motor Sport. Mne osobně potěšila přítomnost jediného exempláře vozu mého srdce (třebaže žlutého), kterým je Alpine Renault A 110 1600 SX.  Mezi exoty bych zařadil Ford Mustang, Datsun 240 Z, Citröeny SM, Opel GT 1900, SAAB Sonett nebo Simcu 1200 S Coupe. Neméně exotický byl vůz Honda Civic (a la primář Blažej) s japonským pilotem za volantem. Nepřehlédnutelné rovněž byly tři dlouhé rudé Jaguary E Type s objemem motoru 4,2 litru, které na start přivezli litevští jezdci.

Každý oranžový bavorák jsme vítali s tím, že už dorazil Michal. Ale až krátce po 14. hodině se na vjezdu na náměstí konečně objevuje obytný vůz se známým bavorákem na vlečce. Oranžovo černý vůz je po cestě špinavý a bez nálepek vypadá hodně sklesle. Hoši z doprovodu jej sundávají z vleku a myjí vodou, kterou si přivezli v kanystrech s sebou. Vzpomněl jsem si na paní, která stejně špinavý závodní Renault 17 Gordini omývala malou kuchyňskou houbičkou a vodu měla v plastové nádobce od zmrzliny.  Po mytí následují polepy a z ošklivého káčátka se začíná klubat ostrý závodní automobil. Polepy jsou hotové, bavorák je ručně posouván do řady čekající na odbavení ve stanu. Obytný vůz odjíždí na druhou stranu náměstí.  Při řeči se ptám Michala: “Proč vám to auto tak sedí kufrem u země?” “No protože tam máme uloženo 40 litrů benzínu v kanystrech” zní odpověď. “Do prčic, s tím přece nemůžeme najet k přejímce!” Takže kanystry ven a dva hoši se s nimi vydávají na dlouhou cestu napříč náměstím k obytňáku. Vlastní přejímka proběhla bez sebemenších problémů. Bavorák byl poté usazen zpět na vlečku a odstaven na parkovišti. Ještě následuje společná fotka všech účastníků a loučíme se.  Soutěžní posádku čeká více než 2.600 km hvězdicové jízdy do Monte Carla, nás pouhých 500 km domů. Oni tam musí dorazit v sobotu 29. 1. do 14.14 hodin, my se vrátili ve čtvrtek 27. 1. v 00,50 hodin. Tedy po 24 hodinách.