Tak jsem se zase jednou nechal zaskočit v nevhodnou chvíli a bylo z toho putování na polskou rallye. Podřimoval jsem v pátek u televize, kde běžel film Tmavomodrý svět, když mne probral starší syn otázkou, zda nechci jet v sobotu ráno do Polska na rallye. Protože to chtěl vědět hned, protože jsem byl rozespalý, a protože manželka ničehož nenamítala, já nic zlého netuše jsem přikývl. A bylo vymalováno! „Takže odjíždíme v 4,30 hodin, tak běž spát, ať jsi ráno fit“, oznámil mi synek a já vzápětí zahučel do hajan. Tři čtvrtě na tři byly coby dup, ranní hygiena, oblečení, nějaký dlabanec a pití, pas, doklady od auta a před barákem už duní výfuky vozů hochů ze zlínské části výpravy. Naštěstí jsem si vzal dvě mikiny a větrovku, ale naneštěstí zapomněl závodní čepici, která se mnou putuje již více než čtyři roky. A jedeme směr Olomouc – Šumperk – Králíky – státní hranice – Kłodzko – Nowa Ruda – okolí Wałbrzychu, kde se nacházejí tři rychlostní zkoušky, projížděné několikrát i v opačných směrech. Pomalu svítá, ale tmavé mraky na severním nebi nevěští nic dobrého.  Za Zábřehem začíná pršet a déšť postupně sílí. Rosí se okna a musím zapnout topení. No to bude mazec.

Na hranici je pěkná zima, ale to nebrání úředníkům, aby si naše pasy nešli prolustrovat na počítači. Vše je OK, takže pokračujeme. Pochvalujeme si, jaké tu mají proti nám pěkné cesty. Za Bystrzycou Kłodskou je ale všechno jinak. Zvětšuje se množství i velikost děr a pokusy o kličkování mezi nimi jsou marné. Jak na tomto tankodromu mohou jezdit Maluchy a Cinquecenta je mi záhadou. Cesta stále stoupá, teplota přiměřeně klesá. Nálada je zatím dobrá. Přijíždíme k benzínce, u které je na podstavci MIG 21. Fotíme jej a pak pokračujeme dál. Je 8. květen, kolem nás kvetou jabloně, ale kousek výš leží na trávě a stromech poprašek sněhu, zalesněné vršky kopců jsou pod sněhem celé. Sníh se objevuje i v dešti. To už se však blížíme k místům, kde je třeba zvýšit pozornost a hledat rychlostní zkoušky. Značení vesnic nám činí trochu potíže, ale když vidíme dopravní značku „Zákaz vjezdu“ s udáním vzdálenosti, víme že jsme se trefili. Po chvíli se již otáčíme na cestě a parkujeme v řadě aut polských diváků.

Jsme u první sobotní zkoušky. Jdeme kousek pěšky a chůzí po poli se vyhýbáme nějakým výběrčím něčeho. Ne že bychom nechtěli platit, ale je neděle, směnárny na cestě nebyly a my nemáme žádné zloté. Na poli po nás nikdo nic nechce. Došli jsme k pěkné levé kose, která má na vnitřní straně vytahanou mokrou mazlavou škváru. Příjezd bude rychlý, uvidíme, co odjezd. Jsme navlečení jak cibule, do zad nám fouká vítr a občas prší. Ivo chystá foťák a vybírá nejlepší místo pro záběry. My vyčkáváme věcí příštích. Soutěž se jede už od pátku. Devět posádek již v sobotu svoje účinkování v závodě ukončilo. Jsou mezi nimi bohužel i Kuzaj – Subaru Impreza STi, setkání se stromem a Solowow – Mitsubishi Lancer VIII, technická závada. Bohužel, ale to ještě nevíme, neuvidíme ani Ford Puma S1600, který skončil hned na první zkoušce. V akci je ale pořád ještě 51 vozů, včetně Grzyba a Kościuszka se Suzuki Ignis S1600, Fryzce s Fiatem Punto S1600 a mnoha dalších posádek z polské soutěžní špičky. Posádky s mišáky předvádí rychlé technické průjezdy, svižně se protahují i Subaru Imprezy STi. Některé posádky projíždějí „na blinkry“ (nefunkční řazení) nebo mají prázdné, vyzouvající se gumy. Tento problém postihuje i pěknou Imprezu jezdce Kuchara. Jede i u nás známá posádka Typa – Žuk s Mitsubishi Lancer Evo VI, Beltowski se Subaru Impreza a Chudobiński se Suzuki Ignis S1600.  Potěší nás jedna Škoda Felicia Kit Car a také Fabia. Poměrně velké je množství Peugeotů 206, které tady jedou svůj pohár. Nestartuje žádná „ropa“. Pro mnohé posádky je zatáčka po rychlém příjezdu úzká, ale v příkopě nekončí ani jedno auto. Jeden ze zlínských spolucestovatelů po chvíli odchází do auta s tím, že má slabé oblečení a mokré boty. My zbývající zatím dál odměňujeme technické průjezdy máváním a potleskem, místní diváci však nereagují. Posledním vozem startovního pole je obstarožní Tavrija, pak jede svoz výsledků a můžeme se přemísťovat. Máme toho právě tak dost, protože stojíme v chladném vlhkém větru téměř půl druhé hodiny. Takže jedeme na další zkoušku.

Navigátoři se překonávají, vesnici Walim nalézáme bez problémů. Na problém to vypadá, když místní pořadatel přichází s lístkem na parkování a chce pět zlotých. Tvářím se smutně a říkám, že žádné zloté nemáme. Šibalsky na nás mrkne a řekne: „Tak jeďte!“ Poděkujeme a jedeme. Když však zaparkujeme auta, zjišťujeme, že je ještě dost času a máme možnost navštívit servis. Mezitím se zlínský řidič špatně oblečený a obutý rozhoduje, že je mu zima a pojede domů. Tak se všichni čtyři zbývající scházíme v prostorné Lancii a valíme do servisu. Dvakrát kufr a už jsme tam. Sláva – neplatí se! Obcházíme zatím prázdná stání a uvědomujeme si rozdílný vzhled. I tady je vidět vliv peněz, ale zdá se mi, že v našich servisech není ten rozdíl tak viditelný. Postupně najíždějí vozy ze špice startovního pole. Mechanici nejdříve používají WAPky a teprve potom se pouští do servisních prací. Grzybův vůz obsluhují mechanici z JM Engineering týmu ze Zlína, takže jsme na chvílí jako doma. Honza se vydává na lov jezdeckých karet (karet posztowych), ale zklamaně konstatuje, že nikde nic není. Je to totiž první soutěž polské sezóny. Prý budou až na Rajdu Polském. Přijíždí Frycz a je vidět, že italská technika bohužel po 10. zkoušce definitivně řekla dost! Hrnou se další a další vozy. Honza při lovu karet narazil na mladého, velice ochotného jezdce Kajetana Kajetanovicze od Peugeotu 206, který mu místo chybějících karet dává novou basebalovou čepici svého týmu a pěkný barevný kalendář. Ještě se s ním srdečně loučí podáním ruky. Tak pár fotek a musíme se vydat na další vložku.

Její hledání je opět sázkou do loterie, ale pak se nějakým zázrakem chytáme a je to ono. Jedeme po úzké, velmi pěkné asfaltce a přijíždíme k policejnímu vozu. Posádka nás směruje, kam máme pokračovat. Všímáme si, že v zatáčkách jsou stopy průjezdů po krajnici mimo asfalt. „No sakra, snad nejedeme po zkoušce?“, napadá nám hned, Ale poslali nás sem policajti, před námi jede ještě jedno civilní auto, tak zklidňujeme hormon. Šup z kopce a jsme ve vesnici, kde je plno aut a plotna lidí. Pracně najdeme místo k parkování a hrneme se k trati. Slyšíme závodní vozy, které by měly jet až za 20 minut. Teprve u trati se nám rozsvítí. Jsme v místě, kde se původně dvě zkoušky potkávaly v jedné vesnici a dělil je pouze most, široký asi 10 metrů. Pořadatelé tedy, zřejmě z obavy o bezpečnost diváků, jednu ze zkoušek zkrátili, takže její cíl byl před vzpomínaným policejním autem. My jsme tak opravdu kousek jeli po trati původní zkoušky. Škoda, byl to opravdu velice technický úsek.

Ještě se musím zmínit o pořadatelích a divácích. Pořadatelů bylo poměrně málo, někteří používali na upozornění píšťalku, neproháněli diváky a chovali se k nim korektně. Diváci, kterých se sešlo poměrně dost, stáli na vyhrazených i zakázaných místech, procházeli se po chodníku těsně kolem trati, jako by se nic nedělo. Tento stav zajištění mi připomínal počátek 90. let u nás. Chvíli jsme ještě sledovali soutěžní vozy, které volně projížděly po zrušené části vložky, ale čas nás neúprosně posouval k odjezdu. Při odjezdu z Walimu jsme ještě zažili krátkou taškařici s místními policisty a řidiči před zrušením konce vložky a pak nás již čekala cesta domů prosluněnou krajinou. Počasí totiž, bohužel až nakonec, dostalo rozum. Aby to nebylo moc fádní, tak nás ještě krátce zdržela polská Pohraniční stráž, která provedla kontrolu dokladů našich i od vozu. Vše bylo v pořádku, takže před šestou večerní jsme hladce přistáli před svým bydlištěm.

Celkové resume: závod vydařený, tratě technické, počasí pod psa, nálada výborná, vlastní technika bez problémů, polske drogy hororowe!

Mistrovství Polska

Celková délka trati: 671,9 km   14 RZ v délce 245,1 km

Odstartovalo: 62 posádek         V cíli:   41 posádka