Letošní česká sezóna v rallye započala sice již v lednu rakouskou Jänner Rallye, ale na českém území se uskutečnil první závod až 18. a 19. února 2005 v okolí Klatov a Strakonic. Jela se tu čtyřicátá „Šumava“. A byla to zimní soutěž se vším, co k ní patří. Sníh a led na trati, mraky sněhu mimo trať, použití pneu s hřeby povoleno, tedy malé Švédsko v Čechách.

Původně jsem o divácké účasti na tomto klání po špatných zkušenostech v ročnících 2002 – 2003 neuvažoval, ale objevil se ďábel našeptávač v podobě kamaráda ze Zlína, který v pátek dopoledne oznámil, že zlínská společnost uvažuje o jednodenní sobotní návštěvě Šumavy a hledá dva účastníky pro zaplnění přepravního vozidla. Mé váhání trvalo celých 5 minut, pak zvítězila zvědavost doplněná informací o tom, že na trati závodu je sníh a led, tedy to, co v Rakousku na Jänner Rallye chybělo. Takže následovalo sdělení že já a Honza se „Expedice Avamuš“ zúčastníme. Pak už to šlo ráz na ráz – nákup nějakých poživatin a nápojů, příprava teplého oblečení a obutí a brzký hup do hajan. V sobotu vstáváme v 1.45, odjezd 2,30 směr Strakonice po dálnici přes Prahu a Příbram. Cesta o trochu delší než Pelhřimov – Písek – Tábor, ale vzhledem k často se měnícímu počasí jakási jistota sjízdnosti.

Přesun do místa konání soutěže proběhl naprosto standardně vzhledem k čisté dálnici a spícím Pražanům. První sníh na vozovce se začal objevovat až v okolí Příbrami a byly to rozježděné sněhové jazyky z noci, které našemu VW Transporter 2,5 TDI nečinily žádné potíže. Jisté potíže však nastaly na čerpacích stanicích, kde jsme se pokoušeli zakoupit program soutěže. Odpověď „nemáme“ se bohužel stala běžnou. K dostání byla pouze česká specialita – permanentka na celý závod v ceně 150,- Kč. Uznejte, že v sobotu to již byl finanční přepych. Takže jedeme bez programu, a protože nikdo z nás v pátek nestihl navštívit internet i bez startovky a podrobnějších mapek soutěže. Ještě že máme „Relíčko č. 1“, kde jsou alespoň nějaké mapky. Ve spolupráci s autoatlasem 1:100 000 to určitě nějak půjde. Před návštěvou první vybrané zkoušky s číslem 9 ještě krátce odbočujeme do Hoštic a obhlížíme místa, kde se natáčela Troškova trilogie „Slunce, seno …“

RZ 8 – celá pod sněhem. Kvůli technickým problémům odstupují Szabó a Barvík.

RZ 9 Škůdra – Chalšovice, délka 16,5 km, povrch trati ujetý sníh, místy led, okolí trati cca 40 cm sypkého prašanu, teplota pod bodem mrazu. Parkujeme na poli, kde je pořadatelem vyhrnutý široký pruh sněhu, těsně před vjezdem do vesnice Hoslovice. Nikde žádný pořadatel, který by vyžadoval vstupné. K vidění jsou čtyři rychlé protahováky ukončené pravoúhlým odbočením vpravo za rohový dům. Čas máme výborný, hned po zaujetí místa projíždějí Fabie předjezdců s červenými majáky a houkačkami. Nevíme, že po páteční etapě odstoupilo 17 posádek, neznáme ani současný stav absolutního pořadí, protože jsem si neobjednal esemeskový servis. Nevadí, protože se právě v dohledu objevuje první vůz a je to Ford Focus Vaška Ášína Pecha. Na úzkých zimních speciálech vypadá vůz legračně, ale je vidět, že na zledovatělé trati dobře sedí. Pár vrknutí plynem, ručka a Focus mizí za domem. V rychlém sledu nás pak míjejí oba kluci Vojtěchovi se svými 206kami , Mundl s áčkovým mišákem, kterého mimochodem velmi dobře ovládá, rozevlátě jedoucí Emil Triner, kterého následuje Trněný, oba na Octáviích WRC, se Subaru jede Mörtl (aby po projetí vložky po technických problémech odstoupil). Ještě kolem proletí Štěpánek se stejným vozem a Stejskal s Renaultem Clio Sport a první část startovního pole je u konce. Bohužel chybí Maďar Kiss s Hyundai Accent WRC, který doplatil na následky páteční srážky se Štěpánem Vojtěchem v kose klatovského okruhu, Wagner s náladovým Nissanem Almera Kit Car, jemuž na stejné vložce vystavila stopku převodovka, Maďaři – Ronay se svým VAZem 21074 a Hadik s Oplem Astra OPC a mnozí další, jejichž snažení ukončily technické závady nebo havárie (naštěstí bez zranění).

Další část startovního pole odděluje vůz Ford Escort předjezdců Ladislava Křečka se spolujezdcem Hršelem, který je nám, pamětníkům známý jako člen někdejší tovární posádky Autoškody Mladá Boleslav Kapras – Hršel. V rychlém sledu se před námi střídají posádky sedlající produkční mišáky včetně Honzy Kopeckého. Jejich homogenitu narušuje Peták s Cliem S1600 a Štajf se Subaru. Mnohé vozy mají průduchy v předním nárazníku před chladičem zcela ucpané sněhem. Co si asi o tom myslí chlazení motoru? Naše pozornost se upírá na další posádku. Z dálky je slyšet vyšší tón motoru, jede Valda s Ignisem S1600. Ale co to? Místo rychlého, rozevlátého průletu je tu pomalejší průjezd, vrkání plynem a světe div se, na rovině jej předjíždí za ním jedoucí vůz. Přijíždí až k nám a už je to jasné, defekt pravého předního kola. Smůla, zkouška je krátká, není čas na výměnu. Ale bude následovat pád ve startovní listině. Mezi posádkami se objevuji i dosavadní účastníci „historiků“ Hambálek – Mikulenka, kteří zde sedlají mišáka. Slušné průjezdy předvádí posádky s Fabiemi. Vedoucí postavení si s přehledem udržuje britská posádka Simon Hughes – Glenn Patterson. Vypadá to, že neznámý vůz ani neznámá, zasněžená a ledová trať jim nečiní zvláštní potíže. Objevují se také první vlaštovky v podobě vozů s dieselovými motory. V nich se nejlépe se daří Bočkům s Octavií Tdi. Čas je však neúprosný a my se budeme přesouvat na další vložku.

RZ 10 – většina zkoušky je pod sněhem. Na této zkoušce odstupuje dosud vedoucí posádka Pech – Uhel pro problémy s převodovkou. Při průjezdu náměstím ve Volyni vidíme stát ztichlého Focuse, potupně uvázaného na laně za servisním vozem.

RZ 11 – stav zkoušky obdobný, ale některé úseky pokrývá inertní posyp. Havaroval Milan Řeřicha s Citroenem Saxo poté, co již na RZ 10 okusil výlet mimo trať.

RZ 12 – Litochovice – Jiřetice, 8,46 km, trať pokryta sněhem, místy mokrý asfalt. Viditelná, téměř půl kilometrová část trati nám trochu připomíná nedávno navštívenou zkoušku na Jänner rallye. Na rozdíl od ní ji však pokrývá sníh, místy je ledový podklad, ale klube se také mokrý asfalt. Svítí slunce a je krásný zimní den. Jen ten vítr by mohl být trochu teplejší. Vozy kategorie WRC předvádí razantní průjezd levou zatáčkou, která je umístěna na přelomu mezi klesáním a následným stoupáním na zasněžené vozovce. Za auty se zvedají oblaka zvířeného sněhu a umocňují dojem z razantního průjezdu. Zahanbit se nedají ani produkční vozy, protože zatáčka má na vnější straně pevnou sněhovou bariéru, která v případě vybočení zádě vůz usměrní. Horší je levá vnitřní strana, kde se kola vozu nebezpečně přibližují k nechráněné hraně silniční propusti. Kdo překročí pomyslnou hranici, může skončit v lepším případě s utrženým kolem, v horším je možná i kolostřešní kombinace. Naštěstí k tomuto nedošlo. Je to také jedna z mále zkoušek, kde nikdo nehavaroval ani neodstoupil pro technické problémy. Přístup k této zkoušce nám vzal hodně sil, protože jsme ušli přes pole v sypkém sněhu téměř 2 kilometry. Proto rádi usedáme do teplého vozu, a  přemísťujeme  se do Vimperku, kde je v bývalých kasárnách umístěna servisní zóna.

RZ 13 – celá zkouška je pokrytá sněhem. S příkopem se osobně seznámil Štěpán Vojtěch, Wolf i Martí, mezi cílem a stopkou zapadli a dalo jim hodně práce se ze sněhu vyhrabat. Po havárii odstoupil Kopelent.

RZ 14 – stav zkoušky stejný jako předchozí. Havaroval Emil Triner, který v plné jízdě trefil strom. Odneslo to pouze auto. Zkouška byla zastavena a zbývajícím posádkám byl přidělen náhradní čas. Vozů EP se to již nedotklo. S příkopem se seznamuje i Trnka. Jiřího Skoupila s druhou „roťáckou“ Almerou také zradí převodovka a plzeňský tým může začít balit.

Vimperk – přeskupení 20′, servisní zóna 20′. Při příjezdu drobné problémy se zaparkováním. On ten VW je trošku delší než osobák, ale za pomoci pořadatelů je vše v krátké době vyřešeno. Platíme vstupné 40,- Kč a jsme v oploceném areálu bývalých kasáren. S odstupem dvou let vidíme, že zub času na opuštěných budovách zanechal svůj nesmazatelný otisk. Prostory vyhrazené pro servis jsou vzorně uklizeny. Při vstupu do servisu nacházíme otevřený stanový přístřešek, ve kterém „světáci“ Roman Kresta s Janem Tománkem podepisují plakát z Monte Carla 2005. Také jsem o jeden požádal. Na dotaz, co s nimi dělá šumavská zima mi Tománek odpověděl, že jsou v klidu, protože mají dobrý výcvik ze Švédska. Honza se vydává na lov podpisových karet, my ostatní pomalu procházíme celý rozsáhlý areál a obhlížíme jednotlivá stání. Naši pozornost poutá mimořádná nadílka sněhu mimo uklizené prostory. Jeho výška přesahuje 1 metr. Tak to u nás nenapadlo ani za celou letošní zimu dohromady. Honza potkává svého přítele, současného Wagnerova spolujezdce, Vladimíra Tichého. Ten mu mimo jiné vykládá o tom, že ještě ve středu před soutěží byla vysoká sněhová pokrývka v celém areálu a do stavu, v jakém ji vidíme, ji uvedla intenzívní činnost UeNCéčka, které potřebné plochy uklidilo. Nepříjemná je i jeho vzpomínka na předchozí den, kdy po poruše převodovky na 2. zkoušce dlouho čekali na mechaniky a v lehké závodní obuvi a oblečení řádně prochladli. Zlínští hoši vyhlíží Valdu, já s foťákem obcházím stání a lovím záběry. Mörtlovo Subaru je pod přístřeškem na kozách a má demontovaný levý brzdový kotouč i s brzdičem. Mechanici sedí na židličkách vedle ztichlého vozu a vyčkávají příjezdu Štěpánka. Přijíždí Valda, na vůz se vrhají mechanici, na jezdce televizní štáb z Primy. Daří se mi celou skupinku zachytit do foťáku. U Vojtěchů to vypadá na běžnou údržbu. Martin Prokop posouvá vůz pod přístřeškem, ale zapomněl, že má pneu s hřebíky. Trošku více plynu a plachta s celým stanem putuje ve směru otáčení kol. Takže zpátečku a vše je na svém místě. Drobné doladění stání zajistili mechanici až po jeho odjezdu. U nové stáje Max Racing již přišli o jeden vůz (Trinerova octa), takže mechanici se mohou plně věnovat nové akvizici – britské posádce Hughes-Patterson. I tuto dvojici ukládám na kartu digitálu. Ve všech stáních leží různé rozměry pneumatik, které se ježí ocelovými hroty. Servis Michelinu má stále plno práce. Ve stání Motocar Sport Clubu zahlédnu Katku Trojanovou, která údajně účast v závodě dostala jako dárek ke svým narozeninám. Narozeniny oslavila absolvováním celé těžké trati a 4. místem ve třídě. Blahopřejeme! Některé z vozů, jak je ostatně na každé soutěži zvykem, nesou stopy setkání se sněhovými bariérami ba i něčím tvrdším. Mechanici po usazení vozů na kozy vyhrabávají z podběhů kila sněhu. Pod zády mají stabilně mokro a venkovní vzduch je těsně nad nulou. Klobouk dolů, jejich práci jim tedy rozhodně nezávidím. Přitom ji s výjimkou jezdců téměř nikdo neocení a mnozí diváci si tuto činnost ani neuvědomují. Protože čas pokročil, my přijeli do poloviny původního servisu a chceme se trochu občerstvit, padá rozhodnutí zůstat na další servis, pak navštívit předposlední zkoušku a po ní vyrazit na zpáteční cestu. Jenže s tím občerstvením to nedopadá moc dobře. V restauraci, kterou nám doporučil Vladimír Tichý zjišťujeme, že k jídlu už nic nemají a teče tam více méně jenom voda. Tak do auta a posloužit si z vlastních zásob, protože bufet u servisu nabízí jen párek, klobásu, kávu a nealko.

RZ 15 a 16 – povrch trati je různorodý, sníh střídá břečka a objevuje se i mokrý asfalt. Tedy nic moc pro pneumatiky s hroty. Na šestnáctce po havárii opouští závod Bartončík s Hondou Civic.

RZ 17 pokrývá hodně rozbředlý sníh střídaný holým asfaltem. Část před cílem, vedoucí lesem je pod sněhem. Havárií zde končí své účinkování italská posádka Gonzo – Pisani s malou, ale do dálky slyšitelnou Corsou. Auto i posádku již známe z Rakouska. Po projetí zkoušky a kontrole vozu v servisu odstupuje ze závodu Wolf s mišákem.

RZ 18 – krátké účinkování slunečních paprsků a průjezd početného startovního pole mění povrch zkoušky na vyjeté koleje. Místy je již holý mokrý asfalt. Technická závada na Hondě Civic končí závod Danielu Běhálkovi.

RZ 19 – Nuzín – Čkyně, 10,46 km, povrch je podobný těm předchozím, jen před cílem je ještě trocha souvislého sněhu. V průběhu průjezdu závodních vozů se obloha postupně zatahuje a začíná padat sníh. Vychutnáváme si razantní průjezd vozů, protože trať je téměř rovná a padá z kopce do delší pravé zatáčky, kterou vozy vjíždí do vesnice. Přestože je to předposlední zkouška, vedoucí posádky se stále perou o umístění na bedně. Pěkný je průjezd Baumschlagera, obou Vojtěchů i celé špičky produkčních vozů. Zkouška se obejde bez havárií, ale odstupují další posádky – Král s Renaultem Clio a Schmitt s ex Gassnerovým mišákem třetí generace, oba v důsledku havárií v předchozím dni. Bohužel je mezi nimi i kroměřížský Štěpánek se Subaru, kterému své NE opět řekla převodovka.

Díky sněžení se zešeřilo, teplota klesá, mezery mezi vozy jsou znatelně delší, je čas říci good bye Šumavo. Trochu si ještě zapracujeme s lopatou a sněhem, aby na úzkém prostoru šlo lépe otočit auto a pak už nás čeká ničím nerušená cesta domů. Volíme trochu kratší trasu přes Tábor, Písek a za Pejřimovem najíždíme na dálnici. Všichni se shodujeme, že cesta domů je vždycky nějak kratší.

O půl desáté večer vysedáme před rodným domem unavení, spokojení a plní zážitků. Stálo to za to!! Uvědomuji si, že poslední závod v česku na sněhu jsem viděl v 80. letech, kdy se ještě jezdila velice populární Rallye valašská zima v okolí tehdejšího Gottwaldova. Ale to už je poměrně dávná historie.