Austrian Rallye Challenge
Alpe Adria Rallye Cup

Automobilovou soutěž Nationale Triestingtal Rallye pořádá od roku 2004 tým Rallye – Gemeinschaft – Triestingtal, sídlící v hornorakouském Weissenbachu an der Triesting. V čele pořadatelského týmu stojí známý rakouský spolujezdec Peter Müller.

Naše divácká skupinka navštívila předcházející tři ročníky 2007 – 2009. Ze všech závodů jsme se vždycky vraceli nadšení, plni dojmů a sportovních zážitků. Místní tratě měly tu výhodu, že z jednoho místa bylo možno sledovat delší úseky, jednalo se o krásné šotolinové cesty, některé zkoušky byly polookruhové či okruhové s vyšším počtem průjezdů, takže bylo možné sledovat najednou větší počet vozů ve vzájemných soubojích. O to víc nás v roce 2010 nepříjemně překvapila zpráva o zrušení již připraveného 7. ročníku. Příčinou snad byla skutečnost, že s trasami některých RZ, které se předtím jezdily již několik let, vyslovili nesouhlas ochránci přírody, protože vedly oblastí vyhlášenou jako Natura 2000.

Pro nás však bylo důležité, že po roční odmlce se 16. dubna 2011 v okolí Weissenbachu opět rozehřměly motory soutěžních automobilů. Triestingtal Rallye byl již tradičně zahajovacím závodem seriálu Austrian Rallye Challenge. Jedná se o seriál jednodenních závodů, odpovídajícím našim rallysprintům.  Podstatný rozdíl však spočívá ve skladbě soutěžních automobilů, kde stále více přibývají vozy kategorie historik. Co se týká trati, proti předcházejícím ročníkům se zcela vytratily známé šotolinové úseky. Nové zkoušky již byly vedeny po asfaltových cestách. Najít    40 % avizovaného “šutru” na téměř 10 kilometrech čtvrté zkoušky se nám pochopitelně nepodařilo. A že jsme se opravdu snažili! Výborné bylo snad jen zjištění, že poslední zkouška v pořadí, umístěná do ulic Weissenbachu, a nazvaná podle místního sponzora – baru COOPERS, zůstala zachována. Divácká atmosféra vládnoucí na této krátké, necelý kilometr dlouhé městské zkoušce, kterou posádky absolvují třikrát, je slovy nevylíčitelná. Vozy se řítí úzkými uličkami města po klikaté trati, projíždějí nedaleko od diváků. Pro hluk motorů, hvízdání pneumatik a křik diváků není slyšet vlastního slova. Největší úspěch tady, stejně jako v letech předchozích, zaznamenaly s výjimkou místních borců jezdci s dlouhými hranatými vozy Volvo. Jejich piloti tyto rozměrné švédské tanky s překvapivou přesností a dveřmi napřed protahovali úzkými zatáčkami, aniž by došlo ke kontaktu s ochrannými betonovými obrubníky. Toto štěstí neměla rakouská posádku Knar – Haider, která rychlost své šedivé Toyoty Celicy Carlos Sainz při nájezdu do odbočení vpravo přehnala a vůz se levým zadním kolem střetl s betony. Posádka sice úsek kolem nás ještě projela, ale vylomené kolo jí o pár desítek metrů dál nakonec vystavilo stopku. Další Toyota Celica GT Four dodýchala přímo před námi, takže ji jezdec odstavil v rohu u diváků. Nevědomky tak zkomplikoval život staršímu synovi, kterému odstavený vůz bránil ve výhledu na trať, takže musel rychle změnit své fotografické stanoviště.

Startovní listina zahrnovala 69 posádek. Do závodu však bylo převzato a odstartovalo jen 57 vozů,  cíle jich dosáhlo 41.  Zvítězila rakouská posádka Kalteis – Lang s vozem Mitsubishi Lancer Evo VII, druzí dojeli Němci Karlsson – Reisinger s nablýskaným Auti TT, místo třetí vybojovala další domácí posádka Franek – Groneman s rychlou černou Hondou Civic Type R. Jediná česká posádka Pospíšil – Teplá na Hondě Civic Type R dojela v absolutním pořadí 30. Slovák Knapek, který v předchozích letech vodil Nissan Sunny, letos vyrazil se silným Nissanem 350 Z. Na trati však bylo vidět, že se s jeho ovládáním ještě úplně nesžil a že vůz má svými jízdními převahu nad zkušenostmi jezdce. V absolutním pořadí dojel na 41. místě, tedy poslední.

Dobrou zprávou bylo, že z 16 posádek, které ze závodu odstoupily, se pouze v jednom případě jednalo o havárii. U ostatních se projevily technické závady, typické pro tento rychlý typ závodů (poloosy, převodovky, brzdy atd.). Mezi postižené, které zradila technika hned na počátku závodu, se zařadil i Michael Kogler, u jehož VW Scirocco TDI odmítla funkci transmise. Svezl se bohužel jen na první RZ, pak přišel konec. V průběhu druhé RZ došlo k havárii, která postihla posádku Gruber – Nothdurfter s Fordem Sierra Cosworth 4×4.

Když se ředitel soutěže pan Müller loučil s diváky, zazněla z jeho úst, kromě poděkování všem účastníkům, také zpráva o tom, že letošní ročník byl zřejmě poslední. Pokud by to měla být pravda, potvrdil by se jen trend postupného zanikání ARC, neboť v letošním plánu soutěží některé závody, které se vloni ještě jely, nefigurují.

P. S. V roce 2012 se skutečně další ročník Nationale Triestingtal Rallye již nekonal. Z mapy rakouských rallye tak bohužel zmizela další krásná soutěž.