Vozy Volvo, které se na první pohled do tohoto typu závodu vůbec nehodily, se okruhových závodů evropského šampionátu několik let účastnily. Bylo to jednak v rukou jezdců soukromých týmů, ale také jako tovární tým. A výsledky dokazují, že to byla účast více než úspěšná.

Volva se na závodní dráze v rámci ME cestovních automobilů začala objevovat v roce 1963. Poprvé to bylo v červnu na německém Nürburgringu. Zde se na start postavilo hned 6 vozů. Čtyři z nich absolvovaly celý závod úspěšně. Vůz týmu VOLVO AB, Amazon typ P122 S, řízený Jochenem Neerpaschem (D) a Carlem Magnus Skogem obsadil 7. místo, na 9. místě se umístil vůz PV 544 Sport s německou posádkou Eugen Herrmuth, Wilhelm Deutsch, 11. dojel Amazon P122 S posádky Gerd Weisberger – Bernard Grab a 15. místo obsadil tým Scuderia Christophorus e. V. s vozem Amazon P 120 série B16 ve složení Peter Therstappen a Heniz Becher. Další dva vozy typu PV 544 byly nuceny ze závodu odstoupit, z toho jeden po havárii.

V červenci následovala 6ti hodinovka v anglickém Brands Hatch. Tady obsadili švédští jezdci Tom Trana a C. M. Skogh z týmu VOLVO AB s vozem Amazon P 122S čtvrtou příčku. Další vůz švýcarského týmu Squadra Tartaruga, řízený Jochenem Neerpaschem (D) a Peterem Schererm (CH), po havárii v závodě skončil.

Srpnový Zolder viděl 5 vozů na startu a 5 vozů v cíli. Třetí místo obsadil Trana a sedmý byl Neerpasch. Zbývající tři posádky byly z pořádající země – na místě 13. Jean Pierre Ackerman, 17. P. M. Goffin a 18. dojela Monique Célis (všichni Amazon P 122S).

Další závod se odehrál v holanském Zandvoortu 1. září. S vozy Amazon P 122S dojeli na 2. místě Trana, 3. byl Neerpasch a 5. místo patřilo vozu PV 544 domácího jezdce M. Huismana. O tři týdny později si v Budapešti Trana a Neerpasch svá místa prohodili – Němec byl 2., ale Švéd po potížích s brzdami skončil až 20.

Rok 1964

Sezónu Volva začala počátkem května v Zolderu, kdy se závodu zúčastnili domácí jezdci Jaques Patte s vozem Amazon P 122S a Emmanuel Trojean s PV 544.

Následoval další květnový závod, tentokrát v Brands Hatch, jehož se zúčastnila dvě Volva. V týmu Sussex Racing Partnership to s vozem Amazon P 120 série B18 byli britové Mike Renny a Tony Stacey, které doplnila soukromá smíšená britsko – dánská posádka Jem Marsh a Niels Peter Elleman s typem PV 544. Bohužel jejich účinkování skončilo po technických problémech odstoupením ze závodu.

Čtrnáct dní na to se závodníci setkali na obávaném Nürburgringu. Z pěti posádek viděly čtyři šachovnicový praporek. S vozy PV 544 na místě 10. švédové Hans Wängstre – Everet Christofferson a na místě 14. Němci Dieter Eymann – Helmut Adams. S Amazony P 122S to byly německé posádky – na místě 17. Tony Brenn – H. Hayne a na místě 33. Gerd Wiesgerber – Bernhard Grab. Štěstí tentokrát nepřálo Britům Staceymu s Rennym, kteří byli nuceni závod předčasně ukončit.

Ve švédském Karlskoge startovaly kupodivu pouze dva Amazony P 122S. Na místě 13. dojel Rune Tobiason a 17. skončil Hans Wängstre.

Hans Wängstre, který si hodlal spravit chuť hned na následujícím závodě, který se jel koncem srpna v Zandvoortu, tady bohužel obsadil stejnou příčku, jako v předchozím klání na domácí půdě.

Rok 1965

V tomto roce se Volva objevila až na červnovém závodě na Nürburgringu. Dvacátou třetí příčku obsadili Švédové Wängstre – Jan Erik Magnusson a na 25. pozici  se dostali jejich kolegové E. Christofersson – Carl Erik Andersson.

Lépe se Wängstreovi vedlo o týden později v Zolderu, kde se svým Amazonem P 122S v druhé divizi obsadil 14. místo.

V srpnu byl v britském Snetertonu jezdec týmu Ecurie Monza Michel Ancieux, jedoucí na  voze Amazon P 122S , nucen vypít do dna svůj kalich hořkosti, když po technických problémech svého vozu byl zastaven černou vlajkou “pro příliš pomalu jízdu”.

Rok 1966

Pro značku Volvo opět začal (ale také bohužel skončil) na německém okruhu, tentokrát až počátkem července. Posádka Christofersson – Wängstre dojela na 17. místě absolutního pořadí.

Na žádném jiném závodě této sezony se již Volva neobjevila.

Rok 1967

Opět účast pouze v jediném závodě na známém belgickém okruhu ve Spa. Vůz týmu Bam Bam řízený belgickou posádkou Didier Roose – Joost Byttebier dosáhl na 9. příčku. Hned za nimi se umístila německá posádka Rober Leysieffer –  Hans.

Rok 1968

Situace jako přes kopírák – opět Spa, opět jen jeden závod, posádka Roose – Byttebier a výsledek – nula. Hlavu si postavily ventily a bylo vymalováno.

Rok 1969

Zase jen jeden závod – Nürburgring, Amazon P 122S, Švédové Sveneric Olsson – Lars Thann a 23. místo v pořadí. Tím končí sezóna.

Rok 1970

A bylo ještě hůře – v tomto roce ani jedno Volvo na startu žádného ze závodů ME.

Rok 1971

Švédský tým Speed Man Racing s jezdci Per Alenem – Alf Tore Jidetekem se objevil pouze na závodu v Německu, avšak svůj vůz Amazon P 122 předčasně odstavil pro neopravitelné poškození ložiska klikové hřídele.

Na start závodu se postavilo celkem 62 vozů, šachovnicový praporek však odmávl pouze 18. A ještě jedna zajímavost – ve startovním poli byly i 4 vozy Moskvič 412, řízené belgickými jezdci. Dva z nich dojely úspěšně do cíle.

Rok 1972

Tentýž tým, v němž ale  jako druhý jezdec nastoupil Sveneric Olsson, se po roce opět zúčastnil červencového závodu na Nürburgringu. Za slunečného počasí a velkého horka odstartovalo celkem 84 posádek. V cíli bylo klasifikováno pouze 35 vozů. Mezi nimi na místě 31. dojel vůz týmu Speed Man Racing. Technika dalšího Amazonu P 122, pilotovaného Ulfem Anderssonem a Tomy Ekbergem, nároky tratě a horkého počasí nepřežila ve zdraví.

Rok 1973 a 1974

Opět pouze Německo, švédský tým SEEO Motor Racing, vůz  Amazon P 122, posádka S. Olsson – A. T. Jideteg a v obou případech odstoupení po technických problémech.

Postupně se ukazovalo, že používaná švédská technika pomalu zastarala, nebyla již schopná vydržet celý závod a také již pozbyla schopnosti konkurovat svým soupeřům.

Zřejmě z těchto důvodů v letech 1975 – 1981 značka Volvo z ME cestovních automobilů  zcela zmizela.

Rok 1982

S příchodem typu 240 s novým motorem, dopovaným turbem, se švédská značka opět objevila na závodním okruhu. Bylo to v anglickém Silverstone, kde pod hlavičkou týmu Sportpromotion AB trojice švédských jezdců Greger Peterson – Anders Oloffson a Per Gunar Andersson představila “hranatý taxík”  Volvo 240 Turbo.

Vůz měl motor B21ET – řadový osmiventilový čtyřválec s rozvodem OHC, vrtání/zdvih 92,3/80,0, objem 2.141 ccm, turbo Garret, výkon 307 k při 6.000 ot. min. Převodovka byla 5ti rychlostní, brzdy kotoučové na obou nápravách, pneu Dunlop. Hmotnost vozu činila 1.100 kg. Bohužel se však v průběhu závodu objevily technické problémy, v jejichž důsledku  posádka  zaplatila nováčkovskou daň – musela ze závodu odstoupit. Semínko však bylo zaseto a teprve blízká budoucnost měla ukázat, jaký má nové Volvo potenciál.