V pátek 13. a v sobotu 14. srpna 2004 pořádal vídeňský Badener Rallye Club v pořadí již 20. ročník Jutta Gebert memorial.

Trať se, stejně jako v předchozích ročnících, nacházela asi 25 km od Bratislavy mezi městem Brück an der Leitha a Parndorfem na soukromých pozemcích pana hraběte Harracha. Tvořilo ji celkem 15,70 km polních spojovacích cest s hlinitým respektive písčitým povrchem, tedy pro nás soutěžní fajnšmekry pravá a nefalšovaná šotolina. Uvedená délka byla jedinou rychlostní zkouškou, kterou však posádky absolvovaly celkem 6x, ujely tedy celkem 94,20 ostrých závodních kilometrů. V pátek odjely 1 zkoušku a v sobotu zbývajících 5. Celá trať tvořila uzavřený okruh. V prostoru mezi cílem a startem do další zkoušky byl chytře umístěn servisní areál, ve kterém se po projetí zkoušky každý vůz zastavil. A je faktem, že to některé potřebovaly jako sůl.

Do soutěže se přihlásilo a technickou přejímkou bylo převzato celkem 85 posádek. Mimo domácích se zúčastnily posádky ze Švédska – 1, USA – 1, ČR – 2, Maďarska – 7, Holandska – 1, Itálie – 4, Chorvatska – 1 a Německa – 3.

Také zastoupení vozidel bylo velmi různorodé. Pro informaci uvádím zastoupení značek bez uvedení počtů:

Ze současných vozů to byly Mitsubishi Lancer a Carisma, Subaru Impreza, Opel Astra a Calibra, Škoda Felicia Kit Car, Seat Ibiza Kit Car a Cupra, Fiat Bravo HGT, Peugeot 306 S 16V, Honda Integra a Civic, Fiat Stillo 1,9 JTD, Renault Clio 16V, Nissan Sunny GTI a Micra, Citroen Saxo Kit Car.

Historiky zastupovaly Ford Escort RS 2000 a BDA, Lada VFTS, Mazda 323 Turbo GTR a 4WD, Audi Quattro, Toyota Corolla GTI 16V, Lancia Delta Integrale, VW Golf, Subaru Legacy RS Turbo, Opel Kadet C GT/E a Gsi, BMW 325 a 325ix, Opel Corsa, Hyundai Lantra, Alfa Romeo 33 16V 4×4, Volvo P544 a Opel Ascona A. Znalci musí srdce poskočit nad pestrostí celého pole. A teď si představte, že to celé jezdí celý den kolem Vás v minimálních časových rozestupech – pro informaci uvádím starty do RZ v sobotu: 8,36, 10,16, 11,56, 13,36,, 15.16.  A abych nezapomněl, jako předjezdci kolem Vás proletí dvě skvostná Porsche 911 (jedno pilotuje osobně pan hrabě) a mezi nimi, světe drž se, Favorit 136 L.

Stejně jako zastoupení vozů byla i účast jezdců výborná. Abych někoho neurazil uvedu pouze namátkou Beppo Harrach, Oscar Vettore, Walter Kowar, Willy Polesnig, Franz Wittmann junior, Fritz Waldherr, Andreas Hulak, Johann a Markus Drapelovi a mnozí další. Naši soutěžní scénu zastupovaly dvě posádky – Mikuláštík s Imprezou a Pospíšil s Hondou Integrou.

Protože žijeme v moderní době, pro návštěvu akce jsme si podklady pořídili díky internetu, takže bylo možné celou cestu připravit doma od stolu, což se také stalo. Vlastní přesun přeskočím, protože to po dálnici byla zívačka. Snad až zase průjezd Bratislavou, kde jsme se trošku ztratili, protože značení není úplně OK. Ale je tam více přechodů, takže žádná tragédie. Představte si, že vyjíždíte z domu časně ráno, v chladném počasí, pod přimračenou oblohou a Rakousko Vás přivítá modrým nebem a „rumplující zoncnou“. Nálada pro objímání světa. Zlínská squadra trochu zaspala, ale meeting v dohodnuté vesničce se povedl, takže vzhůru na start. Díky dobré navigaci zlíňáků a značení je to na první pokus. A máme kliku, u časomíry sedí víla která mluví česky a podává ty správné informace. No bodejť by ne, když čas měří PORS. Právě odjíždí Escort „psí kost“, za ním jsou dvě Lancie Integrale, Audi Quattro, tak honem do vozů a vyrazit na divácké místo číslo 1. No jo, ale jak, když polní asfaltky jsou dvě a vedou skoro stejným směrem. V nouzi nejvyšší se vyskytuje domorodec venčící z auta loveckého psa, radí a je to dobře.

Přijíždíme k trati. Hned je mi jasné, že jsem tmavě zelené auto předchozí den umýval zbytečně. Ve vzduchu se vznáší světlý prach. To ještě nevím, že nás bude provázet celý den. Naštěstí fouká vítr, takže nám stačí zaujmout tu správnou stranu cestu. Po dlouhém příjezdu, odhaduji tak 1,5 km, následuje pravá vinglovačka a rychlý odjezd. Podle nás sranda, ale podle rozhozených balíků slámy to asi není tak jednoduché, jak to vidí divákovo oko. Na protější prašné straně stojí dva fotografové a kameraman. Po průjezdu několika vozů vypadají všichni stejně a jako bezdomovci, včetně techniky. Vůz střídá vůz a jde to, jak švýcarské hodinky. A když se na dlouhém, prašném a úzkém příjezdu objeví dva vozy, z nichž jeden jede na blikačky a druhý jej předjíždí, nezná naše nadšení mezí. Jak je již našim zvykem, odměňujeme posádky potleskem, máváme, pískáme. Současně syn fotograf lapá fotečky. My ostatní také trochu lapáme, ale prach. Kde jsme nechali zamýšlené respirátory?? Ale RZ je za námi, tak honem na další místo!

A zase paráda. Autem 50 m od trati, vítr jde na druhou stranu, diváků jen pár. Rychlý příjezd mezi poli, pravá vingl zatáčka do další střední pravé, průlet lesíkem a dlouhý přímý padák zakončený levou. Proletí žluté Porsche 000, Favorit 00 a přijíždí fialové Porsche pana Harracha. Ale co to? V první zatáčce vůz zastavuje a vypadá to, jako by oba členové posádky ztratili něco uprostřed vozu. Ne a ne se rozjet. To už přibíhá i pořadatel se žlutou vlajkou. Ale už to jde, vůz s nádherným zvukem motoru a s nezbytnou prachovou clonou mizí. Odhadujeme, že asi byly problémy s ruční brzdou. Já se snažím kamerou zachytit prchající okamžiky na filmový pás a docela se daří. Jednotlivé posádky mi k tomu dávají hodně příležitostí. Na poli za našimi zády projíždí servisní vůz s přepravníkem. Nedá mi to a jdu „hodit čučku“ za překážející stromy. Díky digitálnímu zoomu v kameře vidím stojící poškozený vůz a kus dál ještě jeden. Tak tam jdeme né? A hrome – Myšák Harracha juniora bez pravého předního kola, kusu blatníku, zakrytý plachtou. Na poli kolem auta černé kolo a mokro. Tady hořelo! A když mechanici poodhalí plachtu, je vidět že interiér je kompletně vyhořelý. Tak to je teda pořádná porce smůly. Kus dál stojí Lancia Delta – světe div se, taky bez pravého předního kola. Jenže ta o něj přišla, když se v plném fofru otřela o dva vzrostlé stromy. Vedle auta leží náprava s poloosou a spojovačkou. Jezdec i spolujezdec přicházejí od Harrachova myckeyho po svých, na autě je cedulka OK, tak to dobře dopadlo. Trefit tak strom dveřmi spolujezdce, ani nedomýšlet. Nedaleko točí hoša, asi od JNK, který říká, že Harrachovi to chytlo samo od sebe a posádka Lancie trochu přepískla rychlost. Zase zpět k vozům a přesídlit na další průjezd.

A když už budeme v Parndorfu, tak co se nepodívat do sevisu? Ale ouha. Při zamýšleném odbočení staví zlínský vůz pořadatelka a vyžaduje VIP paket. Jinak auto na parkoviště přes cestu a po svých. Proč ne, jdeme. Kolem parkují vozy movitějších návštěvníků a máme oči na vrch hlavy. Za sebou stojí 4 Subaru Imprezy v nádherné modři. A tam další 2, a tady ještě 1 a … Dost. Po cestě vedeme řeči, tak si nevšímáme stánku po levé straně. Všímá si nás však jeho osádka, vystavuje nám stopku a za vstup požaduje 5 EUR. S tím jsme nepočítali, servis nás až tolik neláká, tak se dáváme na ústup. Mrzí nás jen ten kus cesty, co jsme zbytečně ušli. Nevadí, jedeme na další průjezdy.

Příjezd nám připomíná terén v okolí startu, ale jsme tu správně. Na poli stojí Alfa Romeo 33 s otevřenou kapotou. Vítr má správný směr, slunce svítí do zad. Urazili jsme hodný kus cesty, ale jsme na dohled od předchozího místa. Rychlý příjezd, levá, 20 rovně, pravá a rychlý odjezd. Cvičí to s nimi pěkně. Kdo to vezme krajem, pěkně si auto rozháže a navíc projede vyházenou vrstvou prachu. Sledujeme, že se pořadí trochu změnilo a některé vozy již nejedou. Najednou je nějaká větší přestávka, kolem projíždí „funktionär“ v Opelu s oranžovým majákem a následují hasiči. Také funkcionář z našeho úseku běží tím směrem do blízkého lesa. No co, jdeme se podívat. Asi po 500 m vidíme Hyundai Markuse Drápely, kterého právě z trati odtahují hasiči. V pravoúhlé pravé zatáčce přehnal nájezd do vnitřní části a předním kolem zachytil o sloupek plotu od oplocenky. Auto je bez pravého světla, blikače, blatník a kapota jsou zmuchlané, kolo vyvrácené. Markus si drží pravou ruku, asi jej sekla příčka od volantu. Jinak jsou oba zřejmě v pořádku. Kousek dál na strništi stojí Opel Calibra. Ale to už zase závod pokračuje. Vedle mne stojí paní s vysílačkou, ze které jdou neustále informace. Ach, kdybych tak uměl německy! Projíždí oranžový Ford, a to je znamení, že další runda je za námi. Tak se přesuneme zase zpátky. Než se nám to zcela podaří, letí už po cestě předjezdec. Tak honem do šedého zaprášeného křoví a vychutnat si dávku štěrku od zadních kol. A pak fofrem v hustém šedém prachu na kraj lesa. Sotva dobíháme a už se řítí Favorit. Tak zase zpátky na značky. Nohy bolí, z auta konečně vytahujeme skládací židličky. To je úleva! Jede se vlastně poslední zkouška dnešního závodu. Někteří ještě jedou. co to dá, jiní už spíše údržbu nebo to, co jim unavená technika dovolí. Konstatujeme, že české posádky jedou obě. Mazdě 323 na rovince před námi hlasitě praská levá přední guma, a to posádce činí potíže při pokusu zatočit do pravé. Vyjíždí až do hluboké závěje prachu. Naštěstí jde vítr od nás. Zvuk motoru startovního čísla 50 s Fordem Escortem 2000 RS se při míjení našeho sezení slyšitelně mění a vůz očividně ztrácí prudce výkon. Vůz sice odjíždí k lesu, ale pak sjíždí na pokosené pole a vrací se za naše záda. Posádka vystupuje, otvírá kapotu a hledí do motorového prostoru. Pak sundává přílby, je konec. Jdeme se také mrknout. Kapota je na levé straně od oleje a při pokusu o nastartování sice motor naskočí, ale má divný zvuk. Díra o průměru cca 8 cm na levé straně bloku motoru vystavuje posádce stopku. Řidič vidí, že synek fotí, na zádech trička čte internetovou adresu, tak mu dává vizitku a žádá o poslání fotografií. Je přislíbeno, včetně záběrů z kamery. Navíc jezdec v den závodu slaví 50. narozeniny. Takže vše nejlepší. No diváků ubývá, čas se posouvá a zanedlouho nás míjí poslední soutěžní vozidlo. 20. ročník je mrtev, ať žije 21.

Naše posádky se umístily takto – Mikuláštík 10, Pospíšil 38.

V průběhu závodu odstoupilo celkem 24 posádek, většinou pro technické problémy. O obtížnosti závodu vypovídají i penalizace. Celkem je obdrželo 14 posádek převážně za pozdní starty do RZ.

Nás čeká jen cesta domů. Když jsme ale už jednou tady, domlouváme se, že si ještě zajedeme prohlédnout Neusiedler See. Pěkné pláže, mola, jachetní přístavy. Pokud se do této oblasti dostanete, mohu jen vřele doporučit. Voda v jezeře má stejnou barvu jako okolní půda, vypadá tedy že je špinavá. Ale je to jen rozpuštěný nános na dně jezera. Navíc v den naší návštěvy byl dost větrný den.

Předposledním zážitkem již byla pouze letecká návštěva obchodního střediska v Parndorfu – Mc Arthur Glen. Je to obrovský prodejní komplex, který z dálky vpadá jako starobylé barevné městečko. Prospekt uvádí 90 obchodů, 350 světových značek, 20.500 m² prodejních ploch. Celoroční cenové redukce v rozpětí 30 – 70%. Tolik reklama. My jsme si připadali jako chudí příbuzní a domnívám se, že ani po celoročních slevách by nám naše kreditní karty dlouho nesloužily.

Rakousko se s námi rozloučilo 15ti minutovým čekáním na hraničním přechodu v Bergu. A to byl ten poslední zážitek. Slováci se holt vraceli z nákupů ve Vídni. Průjezd Bratislavou a dálnicí směr Nové Město n/V již nic podstatného nepřinesl. Příští rok jedeme určitě zase!