Letošní „Valaška“ se opět odehrávala pouze na území Valašského království. Přestože se závod jel v dřívějším termínu než vloni (1. – 2. 4. 2005), příroda nám konečně ukázala svoji vlídnější tvář a po oba dny svítilo dlouho očekávané slunce. Vlastní soutěž se tak trochu podobala leteckému dnu. Tratě rychlostních vložek byly takového charakteru, že vozy na nich dosahovaly poměrně vysokých rychlostních průměrů. Rychlostních zkoušek bylo šest a každá se jela dvakrát. Vlastní soutěž byla náročná o čem svědčí i počet odstoupených posádek.
Pro nás diváky byla Valaška pohoda, protože se proti letošním, námi již navštíveným podnikům, jela doslova „za rohem“. Start první zkoušky v sousedství Lipníku nad Bečvou až v 17,41 hodin mi umožnil po návratu ze zaměstnaní klidnou výměnu plecháčů se zimními pneu za liťáky s pohodlnými bačkůrkami od Michelinů a pohodový přesun do místa první vložky. Protože starší syn provedl ve středu průzkum části trati, bylo jasné, kam se v pátek navečer pojede. Volba padla na šotolinový úsek RZ 1 Lhota – Paršovice. Průjezd předjezdců pouze lehce naznačil, o co asi za chvíli půjde. Dokonale vyschlá polní cesta, místy amatérsky vyspravená stavebním odpadem či makadamem, změnila na téměř půldruhé hodiny vzhled blízkého okolí a navodila atmosféru Safari rallye. Hustá oblaka žlutého prachu se zvedala při průjezdu každého vozu. Měnící se vítr prach posílal tu na levou, tu na pravou stranu trati, takže jsme přebíhání rychle vzdali. Škoda ráno umytých vlasů. Dalším problémem se ukázaly malé kameny, které bez varování vylétaly z prachových závějí a svištěly všude kolem nás. A to jsme stáli asi 10 metrů od vlastní cesty. Jeden kamenný pozdrav přistál na tváři člena zlínské výpravy. Bolelo to, ale to jsou jen malé oběti, přinášené droze zvané RALLYE..
Jako první projel Jandík, následován Arazimem, Petákem a Cserhalmim. Pak se kolem nás prohnala žlutomodrá Ášínova raketa, Štěpán Vojtěch, Emil Triner a Tomáš Vojtěch se svými WRCy. Zahanbit se nenechal ani Karel Trojan, kterému viditelně prospěla změna spolujezdce. Pěkný trap předvedl Prokop se svým červenobílým Ignisem. Po delší době jsme v akci viděli i Milana Chvojku, kterému se podařilo dokončit Lancera osmé generace. Impozantní průjezd předvedl Sebastian Frycz s kitovou Almerou od plzeňského Rota. Rádi jsme opět na trati přivítali Romana Odložilíka, který zřejmě překonal nejtěžší okamžiky po civilní havárii a do závodu nastoupil se slibovanou novinkou Renault Clio S 1600. Další horkou novinku na trať českých rallye přivedl Dušan Kouřil – Fiat Punto S 1600. „Naftovou sekci“, kterou zastupovaly Fabie RS Zelenky a Tučka doplnili bratři Bočkové s Octávií TDI. Rozrostl se i počet benzínových Fabií. Tím snad výčet novinek skončil. Na prašné trati se však neztratily ani Felicie a další vozy, známé již z loňské sezóny a předchozích závodů. Poměrně velké problémy dělalo mnohým posádkám prudké odbočení vpravo a následně vlevo po rychlém příjezdu od obce Nové Dvory. O příčnou část zadního křídla svého mišáka zde přišel po setkání se sloupem v příkopu Marek, který po projetí této vložky ze závodu pro závadu poloosy odstoupil. Následoval tak Štajfa, kterého zradil diferenciál, Skoupila s utrženým kolem Almery, Hodaňovy, Poulíka a Turečka, jež nechal na holičkách motor. Diváky lehce vystrašila britská posádka Fabie Hughes – Patterson, která v rychlém tempu občas narovnávala zatáčky prašné cesty. Chvílemi tak jela po přilehlém poli, kde stáli diváci, fotografové i kameramani. Alespoň se během v chladném podvečerním větru zahřáli. Petra Lesniaková již tradičně projížděla s výstražnými blikači na své Felicii.
RZ 2 Černotín – Hustopeče nad Bečvou znamenala výlet mimo trať pro Tomáše Vojtěcha, který skončil bez zranění posádky. Příčinou havárie bylo samospuštění hasícího zařízení, které znemožnilo orientaci jezdce. Vložka byla na dobu asi 9 minut pozastavena, pak se však naštěstí závodilo dál. To se ale pomalu na okolní krajinu snesla tma a vozy byly zdálky vidět podle jasně zářících světelných ramp.
RZ 3 Vysoká – Mštěnovice se již jela celá za tmy. Technika v podobě poškozené poloosy zklamala Urbana, polská posádka bratrů Dobrowolských poslala svůj Peugeot 206 RC mimo trať. Ášín „dělal“ gumu, Štěpán Vojtěch má problémy s diferenciálem svého Peugeota, ale jede dál.
Po průjezdu posledního vozu první vložkou padla volba na přesun do Lipníku nad Bečvou na „dobrou brazilskou kávu“. Nám se ale nechtělo cucat mocca na pumpě, takže jsme našli útulnou hospůdku a dali si malou večeři. Sytí a zahřátí jsme se vrátili na trať nyní již čtvrté vložky a sledovali z bezprostřední blízkosti boj posádek s dvojitou zatáčkou před vjezdem na šotolinu. Fascinující byl pohled na rudé brzdové kotouče, rozsvícené po předchozím sjezdu z prudkého klesání před obcí Nové Dvory. Čtverku již neprojeli Galia, Křížek, Dolejš a Minařík pro technické problémy jejich vozů.
Pohled na svítící ciferník hodinek nám říká, že je nejvyšší čas vyrazit, pokud se chceme včas dostat do Valašského Meziříčí na prodloužený večerní servis před koncem etapy. Trasu Hranice – Valašské Meziříčí máme projetu, takže přesun probíhá bez problémů. Mezitím vozy bojují na RZ 5, kde po nedobrovolném opuštění tratě poškozuje zadní nápravu svého Subaru Tomaštík a odstoupuje. Jeho vůz pak máme možnost vidět na podvalníku v servisu. Na následující 6. RZ končí účast Milana Chvojky po poruše převodovky jeho nového mišáka. Odstupuje i Kouřil, když jej po nechtěném vypadnutí z trati zrazuje poloosa. Tato vložka je postupně zastavena z důvodu pohybu sanity po trati k lehce zraněnému divákovi a posléze zrušena. Zbývající posádky mají volný průjezd. Poslední posádkou, která v první etapě končí je Vaňáč, jehož Peugeot 206 RC odmítá v závodu dál pokračovat.
Servis je již tradičně umístěn v prostoru bývalých valašsko meziříčských kasáren. Přicházíme bočním vchodem, kde není venkovní osvětlení a zakopávaje o neviditelné schody se obáváme o své zdraví. Ale už jsme na bývalém „buzeráku“, kde sídlí část závodních týmů. U Vojtěchů je pod plachtou Tomášova 206ka a na zemi leží kolo, poloosy a kardan. Disk kola je deformovaný nárazem a pneumatika rozbitá. Musela to být pěkná pecka. Vedle sídlí Emil, o kousek níž je Ášín, plzeňské Roto, mezi tím servisní vozy Matadoru a Michelinu. Vypadá to, že na autech probíhá jen běžný servis, žádný velký pohyb ani nervozita. Výš proti kopci, odkud přijíždějí vozy, je velká plocha, kde jsou rozmístěna další servisní místa. Vedle nového moderního bufetu, kousek od vjezdu do areálu sídlí team Poláka Kosciuska, Prokopa a Odložilíka. Na jeho světlemodrém Renaultu se na blatnících za dveřmi objevily černé ochranné folie. Asi ochrana před odletujícími kameny. Dáváme si pozdní večerní kávu a sledujeme práci časoměřičů. Stoupající čas a klesající teplota nás upozorňují, že je třeba myslet na návrat domů. Zítra se jede druhá etapa.
Sobotní ráno, slunce, modrá obloha, start prvního z 69 zbylých vozů je netradičně až v 11,00 hodin. Jedeme na jednu z variant klasické zkoušky, mezi znalci nazývané „valašská bomba“, RZ 7 Dušná (Velká Lhota – Vesník). Ještě před příjezdem na Bystřičku se dostáváme do fronty vozů, která se téměř neznatelně pohybuje. Na našem voze je označení VIP, máme i zakoupené vstupenky, proto si dovoluji podél fronty pokračovat kupředu. A je to jasné. Vybírá se vstupné. Přestože pořadatel při zakoupení permanentek před závodem deklaroval rychlý a lehký průjezd, pořadatelé prohlížejí každé auto zvlášť, proto ta zácpa. Kdy konečně někomu napadne udělat dvě průjezdní místa, aby diváci vlastnící permanentky opravdu projeli bez čekání? Ale to byl opravdu jediný zádrhel celé soutěže. Parkujeme ve frontě odstavených vozů v Malé Bystřici a jdeme pěšky do kopce proti směru příjezdu soutěžních vozů. Úsek je technický v poměrně značném klesání z levé zatáčky delší rovina uskákaného asfaltu do pravého vinglu. Problémy s průjezdem zde mají dvě Fabie předjezdců, kteří jako vždy jedou jak šílenci. Naopak tu nemají téměř žádné problémy vozy soutěžních posádek. Technické problémy na této vložce mají manželé Ottovi, kteří však pokračují dále. Nepokračuje Tlusťák, jehož Saxu odešla poloosa, Cais po havárii bez zranění a Novák, jehož Fabii zastavila porucha unašeče diferenciálu. Petra Lesniaková opět jede „na blinkry“.
Následující 8. RZ, známý Troják z Hošťálkové do Rajnochovic se svými záludnými zatáčkami a nečekanými nájezdy na mosty přes místní říčku opět míchá kartami. Technické závady zastavují Kneifelovu Felici, Vlčkovu ex Petákovu Karkulku (Peugeot 206 Kit Car) i Vágnerův Favorit. Tibi Cserhalmi odlehčuje svého mišáka o váhu jednoho kola. Bez něj to ale dál nejde.
Letecká devítka, RZ Kelč – Komárovice je osudová pro pátečního rozháněče diváků Jandíka, který zde nezvládá svého mišáka a končí na střeše. Naštěstí se vše obejde bez zranění. Zkouška je pozastavena a Arazim s Gálem, kteří u havárie zastavili dostanou náhradní čas. Po dalším spuštění závodu ještě havaruje Barvík, trať ale opouští únikovou zónou a není nutno závod znovu přerušovat. Porucha techniky odsouvá do pozice diváků Dohnala (Honda Civic) i Szabóa (Octavia WRC).
Další průjezd „bombou“, tedy RZ 10 znamená konečnou pro Jelínka a jeho mišáka. Štěpán Vojtěch dostává penalizaci 70 vteřin za pozdní příjezd do časové kontroly.
Na 11. RZ končí z technických důvodů pouze jeden vůz a to Hrabcova Honda Civic.
A už je tu 12. a poslední zkouška, na které se opět nachází naše maličkosti. Předtím jsme navštívili servis a něco málo nakoupili u Sheronů. Proti včerejšku již chyběla servisní stání posádek, jejichž účinkování v pátek skončilo. Jsme uvnitř ostré kosy po rychlém příjezdu s odbočením vpravo. Celá plocha vozovky v zatáčce je silně pokryta zimním posypem. WRCa si toho ani moc nevšímají, mišáci jedou většinou na ručku. O totéž se pokouší i dvoukolky, ale tam to již nejde tak lehce. Někdo auto skoro zastaví, rozjezd je pak pomalejší a vteřiny utíkají. Přijíždí Odložilík a nějak se mu nedaří nasměrovat auto na výjezd ze zatáčky. Šup a je „ve škarpě“. Od pravého předního kola jde modrý dým, auto sedí na břichu,a nehne se ani o kousek. Sbíhají se diváci a snaží se pomoci. Projíždí další posádka a na nebezpečí ji upozorňuje máváním fotograf. Ale už přibíhá pořadatel se žlutým praporem. Zatím se pomocníci domlouvají na technice uvolnění vozu. Asi po dvou minutách se jim to daří, vůz vystrkávají přední částí z příkopy a sláva, kola se chytají. V oblacích modrého kouře Renault odjíždí. Tento incident znamenal pro posádku poslední čas v této zkoušce. Projíždí další posádky, ale je zřejmé, že se tato situace už nebude opakovat. Ve stoupání před zatáčkou se objevuje Krajčíkova dvoulitrová Astra, ale jede nějak pomalu. Motor vybíhající do otáček a řazení „přes zuby“ dává tušit technické problémy. Vůz zastavuje a je jasné, že dál se vlastní silou nedostane. Kolem něj se ještě přehrne Petra L. (jak jinak než s výstražnými blinkry) a závody jsou u konce.
Bylo to pěkné, ale bylo toho dost. Vyhrál Ášín, před Štěpánem Vojtěchem a Emilem Trinerem, všichni na WRC. Zbytek světa na „klasických“ vozech představuje Prokop, Trojan a Arazim. Nejlepším cizincem je Frycz na 8. místě. Balíme, končíme a odjíždíme do domova s pocitem dobře prožitých dvou dnů.
Soutěž MMČR
Délka trati: 391,6 km
Délka RZ. 190,3 km Počet RZ: 12
Příštím závodem je sprint v „Pejřimově“. No ještě se uvidí, jestli tam pojedeme. Nějak jsme těch našich závodů už nasycení. Pokukujeme po zahraničí. V Rakousku se jede i za účasti „vetošů“ včetně béček. Je to silné lákadlo!