Je sobota 16. dubna 2005, něco málo po páté hodině ranní. Většina spoluobčanů ještě klidně spí. My však sedíme v Pepově Seatu, ve složce máme startovní listinu, mapy rychlostních zkoušek a cílem naší cesty je Pelhřimov, kde se jede druhý závod mistrovství ČR v sprintrallye, doplněný o republikové mistrovství v rallye historiků.

Meteorologové na poslední chvíli změnili předpověď počasí z chladného deště na teplo se sluncem, takže s potěšením vyhlížíme, kdy se sluníčko vyhoupne na oblohu. Protože jsme vyjeli poměrně brzy, máme dostatek času a zastavujeme se na dálniční benzínce na první ranní kávu. Osvěženi zanedlouho sjíždíme z dálnice směr Humpolec – Pelhřimov. Nové bydliště „Hliníka“ nás tentokrát nezajímá, takže odbočujeme vlevo do Pejřimova. Je čtvrt na osm, sluníčko svítí naplno, když parkujeme kousek od pelhřimovského náměstí a jdeme obhlídnout místo startu. Na náměstí je pár pořadatelů, kteří uklízí pozůstatky po včerejším seznamování s posádkami, které spočívají v neskutečném množství plastových pohárků od piva. Další právě dovezli a oživují digitální časomíru. No nic, alespoň si prohlédneme velice pěkné okolí historického náměstí. Poté se rozhodujeme pro klidný přesun na druhou zkoušku, kterou částečně známe z loňska, kdy se závod v Pelhřimově jel poprvé jako Českomoravský pohár v rallye. Pro úplnost ještě na místní benzínce kupujeme oficiální program.

Mobilem informuji posledního člena týmu, který přijíždí z Prahy a vydáváme se na RZ 2 – Velký Rybník. Je to přesně ta zkouška, na které vloni Odložilík svým Porschem totálně zrušil u jednoho rodinného domu část plotu a venkovní rozvodnu elektřiny. Ta nová vypadá mnohem lépe. Jen betonová zeď u vjezdu do garáže zůstala kousek posunutá. My ale jdeme dál proti směru jízdy, kde je kus nefalšované šotoliny. Vloni nám díky mlze tento úsek zůstal utajen. Stojíme na začátku šotolinového úseku, za zády máme zelenající se pole a křížem přes něj přijíždí zelené Berlingo s několika diváky. Evidentně jim vůbec nevadí, že jedou po osetém soukromém poli. Přichází k nim pořadatelka a nekompromisně je z pole vykazuje. Řidič chvíli vede zbytečnou debatu, pak s autem odjíždí. Celá situace je stále častěji se vyskytující fenomén „moderní doby“, kdy mnozí majitelé terénních vozů, čtyřkolek a motocyklů si vyjedou, kam je srdce táhne, bez ohledu na to, že se pohybují po cizím majetku. Jo kdyby jim totéž udělal někdo na jejich pozemku, to by byl kravál!

Na „naší” zkoušce už bohužel neuvidíme Horovu Fabii ani Mandíkův Renault 5, které zastavily technické problémy na jedničce.

V lesním úseku, kterým je poměrně slušný padák, se objevuje uzavírací vůz. K našemu překvapení je to LIAZ, upravený pro pouštní maratóny. Tak to už jsme dlouho neviděli. Pak projíždí několik safety vozů –  v jednom poznáváme pana Regnera, v dalším sedí pan Ing. Rosický. Tři, dvě, jedna nulka a už slyšíme syrový zvuk vozu, který jsme ještě na našich tratích neviděli. Jede Kopecký se žlutou Fabií Kit Car a motorem o objemu 1.6. Toto auto jsme měli možnost vidět vloni v dílně Impromatu v Želechovicích při technické přejímce na Kopnou. Tehdy nám ani ve snu nenapadlo, že jej uvidíme na závodní trati. A jede to po čertech dobře! Peták s Cliem a následující WRC rozhazují do široka kamenivo, které pokrývá trať. Trněný jede „při zdi“, Trojan závodí. Poulík v dohledu od nás nezvládá trať za esíčkem a při střetu se stromem ruší celou levou přední část svého mišáka včetně dveří řidiče. Následující situaci evidentně nezvládají pořadatelé, kteří se nemohou dohodnout, zda a jak upozornit další posádky na překážku, odhání část diváků, kteří se snaží vůz, odstranit mimo trať. Samozřejmě jim chybí žlutý prapor, tak používají oranžovou vestu. Nakonec je vůz díky divákům uklizen z trati a závod není třeba nijak přerušovat. Postupně se přesouváme kolem trati zpět směrem k cíli. Fabia posádky Beránek – Beránek projíždí všechny zatáčky téměř přetočeným smykem. Jezdec však neubírá na rychlosti a výsledkem je ve vjezdu do vesnice náraz do betonové podezdívky plotu, krátký let vzduchem a auto přes závodní trať. Následuje opět chaos pořadatelů. Zkouška je posléze na chvíli pozastavena a vůz uklizen mimo trať. Blíží se konec startovního pole, míjejí nás vozy kategorie historiků. Fiestě posádky Štangl – Gondík se evidentně nechce závodit, takže na konci vesnice před stoupáním končí své účinkování, zřejmě díky následkům výletu mimo trať na předchozí zkoušce. Za cílem této zkoušky odstupuje Komárek pro poruchu motoru. Snažíme se dostat zpět k našemu autu, ale mezi „otvírákem“ a „zavírákem“ je rozdíl asi pěti minut, takže se nám to nějak nedaří. Opět se vyznamenávají pořadatelé, kteří přímo proti „otvíráku“ posílají doprovodný vůz s podvalníkem, jedoucí pro nepojízdného Poulíkova mišáka. Sprosté výrazy vůči všem divákům, které mladí pořadatelé používají, se snad ani nedají použít. Bohužel i toto se stává na soutěžích běžnou skutečností.

Protože jsme chtěli vidět v akci i historiky, přetáhli jsme čas, vhodný k přesunu na další zkoušku, tak se rozhodujeme pro přesun do servisu. Je někde u Částkovic na letišti. Mezitím se jede třetí zkouška, která přináší dosud vedoucím Štěpánu Vojtěchovi „neidentifikovatelné problémy“. Technika zlobí i Šimečka, Smékala, Volfa, Minaříka a Vegrichta. Po zkoušce poslední tři jmenovaní odstupují. V důsledku havárie končí Čonka, Krestýn a Belinger. Vůz posledně jmenovaného zatarasil trať, zkouška se ruší a zbylé posádky dostávají náhradní časy.

Přijíždíme do servisu. Na hlavou nám přelétá velký barevný vrtulník. Před vchodem do servisní zóny se z SMS servisu dozvídáme, že na čtvrté zkoušce v Nové Cerekvi havaroval Tomáš Vojtěch a vložka je následně zrušena. V narážce na jeho předchozí časté havárie v žertu podotýkám, že by měl pomalu se závoděním skončit, nebo se někde zabije. Ani náhodou mne nenapadne, jak krutě si osud s Tomášem zahrál. Servis je plošně poměrně rozsáhlý. Pomalu míříme k stáním posádek z našeho rodného města, pánů Suma (BMW 2002Ti) a Kubíčka (VAZ 2101). Po jejich příjezdu se dozvídáme, že Tomáš havaroval v důsledku srdečního kolapsu, že zasahovala záchranná služba a byl převezen vrtulníkem do nemocnice. Je to pro nás samozřejmě šok. Daleko větší šok však přichází před odjezdem posádek na další vložku, kdy se dozvídáme hroznou zprávu, které odmítáme věřit: jedenatřicetiletý Tomáš Vojtěch po srdečním kolapsu zemřel. Přestože je teplé, slunečné odpoledne, na všechny padá chlad. Je jasné, že za těchto podmínek závod zřejmě pokračovat nebude. Mnohé posádky v důsledku této skutečnosti ze závodu odstupují a pořadatel posléze závod ruší.