pondělí 9. srpen 2010

Dnes konečně vyjedeme z Göteborgu a vydáme se po silnici E06 severním směrem. Naším cílem je návštěva a prohlídka kultovního místa Tanum a poté rybářské vesnice Fjällbacka.

Domácí řidiči, i když dodržují dopravní předpisy, jezdí svižně, proto i naše cesta ubíhá pohodově.  Stacionární radary, které jsou rozmístěné i v úsecích mimo obývané aglomerace, jsou dopředu avizovány dopravními upozorněními. A je nutno říci, že řidiči jimi měřené úseky opravdu projíždějí předepsanými rychlostmi. Jinak by následovalo foto a mastná pokuta. Jak se vzdalujeme od Göteborgu, ráz krajiny se postupně mění. Stále častěji se v okolních lesích objevují mezi a nad stromy holá skaliska. Krajina se začíná hodně vlnit. Občas projíždíme i tunelem

Cestou se bavíme nedokonalostí neaktualizovaných map v našich GPS. V určitých místech totiž jedeme po cestě, kterou naše mašinky nedokážou zobrazit. Míjíme Kungälv, kde se nachází historický dřevěný kostel. O průmyslovém městě Uddevalla tvrdí turistický průvodce, že je vhodné jej navštívit pouze v den letního slunovratu. Ten však již dávno uplynul, takže můžeme pokračovat v klídku dál. Po ujatí dalších 40 km přijíždíme k prvnímu cíli dnešní cesty. Je jím pravěké kultovní místo Tanum, které proslavily skalní rytiny, pocházející z doby bronzové (1500 – 500 let před Kristem). Jsou to do kamenů vyryté nebo vyražené kresby, k jejichž zhotovení používali jejich dávní tvůrci kamenné nástroje. Kresby byly vyplňovány červenohnědou hlinkou, která vypadala stejně, jako dnešní provedení. Překvapením při vjezdu na parkoviště je cedule v několika světových jazycích doplněná názornou kresbou loupežníka a upozorňující turisty, aby nenechávali v autech volně věci, protože by je někdo mohl ukrást! U nás to řeší cedule se strohým upozorněním „Auto není trezor“. A my jsme si naivně mysleli, že ve Švédsku se stále ještě nekrade! Díky volnému přístupu do Švédska ze Schengenského prostoru se již i tady usazují různí nemakačenkové a zloději.

Vedle parkoviště je malé muzeum, které objasňuje vznik a smysl těchto maleb. Pro krátké občerstvení, nahrazující oběd, využíváme stoly a lavečky před budovou muzea.

Nasyceni a napojeni se vydáváme na prohlídku. Rytiny se nacházejí v přilehlé kopcovité zalesněné oblasti, takže jsme se po sezení v autech pěkně prošli a lehce, avšak příjemně unavili.

Po procházce a prohlídce rytin se opět usazujeme do vozů. Cestující mohou odpočívat, řidiči zbystřit pozornost a pokračujeme dál.  Dnes nás ještě čeká podle tvrzení turistického průvodce malebná rybářská vesnice Fjällbacka. Musíme uznat, že průvodce nelhal. Vesnice leží v mořské zátoce, kryté vysokým skalním masivem. Barevné domky, rozsáhlá přístaviště plná různých typů lodí, korzující davy turistů, sluníčko jedoucí na plný plyn, no prostě ráj.

Při prohlídce je vidět, že tato vesnice s nostalgickým půvabem v současné době žije hlavně z turistickému ruchu. My starší jdeme obhlížet přístaviště, mladí se vydali pokořit skálu chránící vesnici. Oni musejí vystoupat značné množství schodů, my se zase musíme držet pevných bodů, když plovoucí molo rozhoupe vlna od rychle proplouvající lodi.

Prošli jsme celou vesnici až k místu, odkud byl pohled na otevřené moře. Tady nás zaujaly moderní domy, stojící (podle našeho náhledu v pustině) na skalnatém pobřeží mimo dohled vesnice. No ale oni asi ví, co dělají.

Vše má svůj čas a my se s malebnou vesnicí loučíme, protože nás čeká delší cesta domů. Ještě pár pohledů z mostu spojujícího vesnici s pevninou a sbohem krásná Fjällbacko!