neděle 15. srpen 2010

VROM

Je tu předposlední den našeho výletu na sever a s ním spojená návštěva akce nazvané VROM. Jedná se o každoročně pořádanou akci, která zahrnuje setkání všech příznivců a majitelů automobilů značky VOLVO, velkou burzu náhradních dílů a aut a také výstavu všech možných provedení této značky končící sedmičkovou řadou. Vlastní zkratka ve volném překladu znamená Volvo Setkání Vlastníků a Fanoušků. Koná se v bezprostřední blízkosti automobilky a jejího muzea, na zpevněných i travnatých plochách.

Přijíždíme do prostor parkoviště u automobilky, kde jsme včera startovali na rallye, ale protože nemáme ty správné typy, jsme nuceni svá auta odstavit a dále už můžeme jen pěšky.

Na vybetonované ploše se rozprostírá tak rozsáhlá burza, že pokud bychom ji chtěli projít celou, tak by nám nestačily hodiny. Protože ale po ničem konkrétním nepaseme a jsme časově limitováni, procházíme volným krokem a postupně se prokousáváme k zeleným výstavním plochým. Jsou zde zastoupeny snad všechny typy volvíků, od těch téměř nejstarších až po sedmičkovou řadu, od „nálezových“ stavů až po špičkově udržované kousky, od klasiky až po tuningové kusy. Auta jsou postavena podle typů. Když míjíme P 1800 ve zlaté barvě, hrne se ke mně její majitel, podává mi ruku a něco anglicky sděluje. Honza mi překládá, že je to jeden z účastníků včerejší rallye a dodatečně mi blahopřeje. Je to milé. O své auto má opřené dřevěné loukotě, které jsou údajně hodně staré a původní z nějakého žebřiňáku. Některé kreace úprav vozů jsou ovšem dost ulítlé, jako například auto v růžové barvě s růžovými chlupatými potahy v interiéru na všem, kde se jen daly připevnit. Zajímavá je například stříbrná 480ka v úpravě bez střechy. Těch zajímavostí je zde opravdu kopec, ale slovní popis zdaleka nemůže vyjádřit to, co člověk vidí na vlastní oči. Myslím si, že každý pravověrný volvista by měl alespoň jednou za život tuto Mekku značky Volvo navštívit.

Vzhledem k ubíhajícímu času se pomalu přemisťujeme do firemního muzea. Teprve tady se nachází, stejně jako v muzeích jiných automobilek, ty pravé poklady. Volvo muzeum se však přece jen liší, protože mimo civilních a samozřejmě závodních vozů a motorů zde naleznete i traktor, letecký proudový motor a celý letoun Grippen, trucky a mnohé další zajímavosti. Jako dlouholetý divák rallye se nemohu nezmínit o expozici závodních vozů. V úpravě pro rallye je tu Buckel a Amazon, pro rallykros 343ka, pro okruhové závody dvoudveřová 240 turbo, 850ka v kombíku a S 40. Všichni určitě víme, že snahou firmy vždycky byla a zůstává i nadále „Bezpečnost především“ a směrem vývoje „Volvo pro život“. Tuto snahu například dokumentuje letitá studie vozu bezpečného i pro své okolí nebo velká bezpečnostní sedačka pro děti, kde i moje dospělá maličkost vypadá jako dítě. Zajímavá je také možnost vyzkoušet si, jak se sedí v kabině za volantem kamionu nebo jak to vypadá, když jsou v autě dva volanty s kompletními přístrojovými panely. Je zde také zastoupen jeden vůz S 80 v bílé barvě, který byl použit při svatbě švédské princezny.

No a pak jsme na konci prohlídky, vycházíme ven a pořizujeme poslední skupinové foto vedle C 30 v úpravě Polestar. Ještě je potřeba opravit moje sluneční brýle, když se šroubek očnice hádá se závitem. Naštěstí šlo jen o hádku, nikoliv rozchod a šroubek stačí jen utáhnout.

Je 18.00 takže se s Göteborgem musíme bohužel rozloučit a vydat se na zpáteční cestu do Trelleborgu. Tady nás bude v 23,00 čekávat náš starý známý – trajekt. Po pár kilometrech se obloha zatahuje a následně projíždíme několika pásy prudkých lijáků. Měli jsme štěstí, že nás to nezasáhlo na výstavišti. Mraky totiž pospíchají tím směrem. Do přístavního města přijíždíme včas s lehkým předstihem. Proto ještě navštěvujeme blízký market, abychom využili poslední švédské korunky. Mezi pochutinami objevujeme plastové držáky na auto se švédskou vlaječkou. Tak to bude na domácích volvosrazech bomba.

A pak už nezbývá než se přesunout k přístavu, kde pozorujeme trajekt, připlouvající v podvečerním šeru do přístavu.

Nalodění a „ubytování“ už máme zmáknuté, tudíž vše bez problémů. Jdeme na palubu, abychom mohli sledovat vyplutí. Správný čas už minul, lodníci pomalu uvolňují úvazná lana, ale motory stále jedou na volnoběh, pořád ještě nevyplouváme. Aha, už je to jasné – po nábřeží přijíždí vůz s majákem a šupem přivádí jeden opožděný kamion. Ještě pár minut a loď se začíná chvět zvýšeným chodem motoru. Nejdříve couváme, pak se kolos otočí a vyplouvá do tmy, aby ráno doplul do Rostocku. Tak na shledanou Švédsko, bylo jsi na nás hodné a příjemné, snad se ještě někdy setkáme. Opouštíme palubu (kde jsme ostatně byli sami) a jdeme se podívat do lodního obchodu. Sláva, hurá – objevujeme plechovky s pivem. Po týdnu pivní abstinence je to pravý zázrak. Zelený a černý (tedy slabší a silnější) Tuborg nám rozsvěcí očička a krásně klouzá do bříška. Je to takové dodatečné materiální rozloučení se Švédským královstvím. Po pivku se nám bude náramně dobře spát.

V pondělí ráno 16. srpna 2010 se probouzíme nedaleko německých břehů. Z oken jídelny sledujeme, jak trajekt připlouvá do rostocké rejdy. Pohyb lodi se náhle zpomaluje. Příčinou jsou kompy, které křižující dráhu trajektu. Další malé přibrzdění si vyžádá proti nám připlouvající obrovská výletní loď. Jsme venku na palubě, takže si můžeme tento plovoucí hotel dobře prohlédnout. Teprve když je jasné, že se lodě bezpečně minou, trajekt může mírně zrychlit plavbu.

Pak už to jde pořád zvolna, kolem doků na stavby a opravy lodí až do místa přistání. Opouštíme trajekt a tím se vlastně zcela loučíme se Švédskem.

Už nás čeká „jen“ cesta Německem a půlkou naší republiky, takže pouhých 1000 km. Jde to dobře, jen zkraje nás trápí dešťové přívaly.

Máme za sebou více jak 2 hodiny cesty z Rostocku a počasí se docela umoudřilo. V suchu bez vodní tříště to jde daleko lépe.

Domů přijíždíme díky krátkým odpočívacím a střídacím přestávkám až k večeru. Trochu unavení, ale spokojení a plní dojmů. Cesta na sever splnila naše očekávání.

Nezbývá než doufat, že se na sever ještě někdy vrátíme.