Nedělní ráno je lehce podmračené. Venku je mokro, v noci zřejmě zapršelo. Jenže my spali jak dudci, takže jsme déšť neslyšeli. Při opožděné snídani na kryté přízemní terase sledujeme nákladní lodě, které proplouvají po Götském průplavu, vedoucím nedaleko od domu. Současně spřádáme plány na dnešní den. Vzhledem k šedivé obloze se jednohlasně rozhodujeme nepouštět se do žádných velkých zápasů a zůstat v Göteborgu. Padá návrh navštívit lodní muzeum nedaleko námořního centra Maritima Centrum. Pak plánujeme procházku městem, od které nás nemůže odradit ani nevlídně se tvářící počasí.

Krmíme GéPéeSky údaji a krátce před 11. hodinou vyrážíme. Přesto že je neděle, je provoz na hlavních komunikacích docela silný. Bodejť by ne, vždyť Göteborg je po hlavním městě Stockholmu druhým nevětším švédským městem. Cestou potkáváme místního družstevníka s kombinovanou Oktávkou v provedení RS.

Postupně se dostáváme do okolí místa, která chceme navštívit. A světe div se, nacházíme dokonce parkoviště, kde se dá vůz odstavit zdarma. Placené parkování ve městě je totiž poměrně drahé. Následuje pěší přesun do nedaleké přístavní čtvrti. Pohled na přístav, jeřáby a pestrou skupinu zakotvených lodi nás zaujme. Vstup do námořního muzea vede přes nízkou, šedivou, ocelovou loď, která vypadá jako docela obyčejný ponton s hlubším ponorem. Teprve až uvnitř se dozvídáme, že se jedná o prehistorickou vojenskou loď. Další lodí v pořadí je stejně šedivý torpédoborec, který jako jeden muž důsledně prolézáme od přídě k zádi (m. j. po žebřících dolů, nahoru, dolů …). Raketomety a děla, které jsou na palubě lodi, byly údajně až do jisté doby funkční!

K našemu úžasu je v prohlídkové trase také zařazena ponorka. Vnitřní prostory ponorky jsou opravdu stísněné. V duchu si přiznávám, že sloužit bych na ní tedy nechtěl. Velká červená loď je lodí hasičskou. Všechna plavidla jsou propojena můstky, takže postupně procházíme všemi exponáty. Cesta je samozřejmě jednosměrná. To nám, ale nějak nedochází, když se snažíme vlézt do ponorky poklopem, označeným značkou „Zákaz vjezdu do jednosměrné ulice“. Prohlídka je bez průvodce, fotografovat se může co a jak se komu zlíbí. Zajímavostí je to, že žádné z vystavených plavidel nemůže samo odplout, protože již delší dobu všechna sedí na písčitém nánosu na dně. Poslední můstek nás vyplivuje zpět na nábřeží.

Kousek dál máme možnost obdivovat hypermoderní budovu operní scény Operan. Nedaleko od ní se nachází jediná výšková budova ve městě nazvaná Utkiken. Podle turistického průvodce je z její vyhlídkové terasy údajně nádherný výhled na celé město. Bohužel to nemůžeme posoudit, nebyli jsme tam. Pěkný je také pohled na repliku plachetnice, která slouží jako restaurace.

Studiem vstupenek do lodního muzea zjišťujeme, že v ceně je rovněž zahrnut vstup do městského muzea. Takže další směr přesunu je daný. Po opuštění lodního muzea si ještě prohlížíme a zkoušíme exponáty umístěné na náplavce. Velkým kormidelním kolem se nám ale nedaří hnout. Mezitím se nám z šedivé oblohy spouští za krk drobný, ale vytrvalý ceďák. Na chvíli se schováváme ve velkých stanech, stojících na nábřeží. Přitom si všímáme, že zdejšímu obyvatelstvu tento způsob počasí zřejmě vůbec nevadí. Po řece dál proplouvají otevřené výletní lodě, jejichž pasažéři jsou kvůli deštíku oblečeni do citronově žlutých pláštěnek.

Kolemjdoucí chodci mají deštníky nebo pláštěnky, dívky a ženy nosí slušivé holinky (barevné, některé s kytičkami). My neznalci jsme bez deštníků a máme pouze lehké bundičky, které nás před účinky vody bohužel moc neuchrání. Vyrážíme proto usilovným pochodem do někdejšího sídla Východoindické společnosti Ostindiska huset, v němž Městské muzeum zřídilo výstavní prostory pro rozsáhlé archeologické, národopisné a historické sbírky. Je tady toho v několika patrech opravdu hodně – sošky, modely lodí nebo domů. Jsou zde k vidění i zbytky původního vikingského plavidla, které byly vyzdviženy ze dna moře a po důkladné konzervaci vystaveny. V muzeu je docela teplo, takže při vlastní prohlídce postupně osycháme.

Při odchodu z muzea zjišťujeme dobrou zprávu – pršet přestalo. Volíme tedy ještě možnost krátké procházky v historické části města kolem městského Hamn kanálu. Přitom nemůžeme přehlédnout historické tramvaje v blankytné modré barvě, které stále věrně slouží městské dopravě.

Vzhledem k tomu, že se čas značně ponachýlil, vydáváme se zvolna zpět k našim vozům, abychom se vrátili na “základnu”. K večeři roztápíme gril, podávají se grilovaná kuřecí prsa a červené víno. Viděli a zažili jsme toho dnes opravdu hodně. A to samozřejmě ještě netušíme, kolik nám toho přinesou další dny. Zatím probíráme dnešní zážitky, třídíme a ukládáme do PC fotografie, prohlížíme videozáběry, podle vlastního uvážení nabíráme nové síly ve vířivce nebo sauně.