úterý 10. srpen 2010

Na programu dnešního dne je výlet do rodiště SAABů, tedy do 75 km vzdáleného města Trollhättan. Zde chceme navštívit tovární muzeum SAAB, prohlédnout si v akci místní vodopády a pak ještě zajet k švédskému “vnitrozemnímu moři”, jak je nazýváno největší švédské jezero Vänern.

Göteborg opouštíme po silnici č. 45. Jedeme kolem řeky Göta älv, do jejíhož údolí se mimo dvou silnic a železniční trati vešla i část Götského průplavu. Ten se však v této své části nazývá Trollhätte kanal. V každém případě je to opět jiný samozřejmě pěkný kus krajiny, takže cesta nám přináší stále nové pohledy. Přestože ráno při odjezdu byla v okolí našeho bydliště obloha pošmourná, tady je počasí slunečné, takže nám nic nekazí náladu. Po příjezdu do Trollhättanu není nutné se s hledáním správné cesty moc namáhat. Cesta k muzeu je perfektně značená cedulemi. A i kdyby nebyla, máme přece navigace. Parkujeme před moderní budovou muzea, k níž odněkud vede přes silnici lanovka. Aby se to nepletlo, jsou jednotlivé kabiny značeny střídavě Saab a Volvo. Přímo před muzeem je nainstalována stará parní lokomotiva. Proč tomu tak je jsme nepátrali.

Popsat slovy tu nádheru, která se v muzeu nachází, je nemožné. To se prostě musí vidět na vlastní oči. Nejvíc vypoví fotografie, které jsou umístěny ve fotogalerii. Jako fandovi rallye mi však nedá, abych se krátce nezmínil o skupině soutěžních vozů, které jsou v muzeu k vidění. Od typu 850, který se v roce 1963 zúčastnil Rallye Monte Carlo až po typ turbo vozu, se jmény jezdců, kteří se SAABy startovali. Pan Erik Carlsson podle svých četných kotoulů přezdívaný “Erik påt taket” (na střeše) nebo také Mr. Saab, Per Eklund, který ještě nedávno krotil turbo Saab na závodech v rallycrossu nebo Stig Blomqvist, účastnící se dosud aktivně revivalových rallye v Itálii, Rakousku či Německu.

Jako připomínka krátkého vlastnictví SAABu holandskou firmou, je vystaven sportovní vůz Spyker.

Mimo všech typů vozidel jsou k vidění různé motory a průřezy karoseriemi, kde je barevně rozlišeno, jakým způsobem je zajištěna pevnost jejich částí a tím i bezpečnost cestujících.

Po časové náročné prohlídce opouštíme muzeum, abychom stihli odpolední návštěvu místních vodopádů. Podle turistického průvodce je údajně nejlepší výhled z mostu krále Oskara. My však raději přecházíme přehradní hráz a sestupujeme na malou vyhlídku, vysunutou z břehu nad dosud prázdným řečištěm.

Netrpělivě očekáváme věci příští. A pak to přichází! Úderem 15. hodiny se pomalu zvedají stavidla a do kamenitého koryta se postupně hrne stále větší množství vody.

Pohled na sílící proud vody měnící se postupně v hřmící a kypící peřeje v místech, kde před chvílí tekl nepatrný pramínek, nás ohromuje. Člověk si ve srovnání s tímto silným, hřmícím a dravě tekoucím proudem vody uvědomuje, jak je malý a bezbranný.

Po určené době opět stavidla pomalu klesnou do uzavírací polohy a proud vody postupně mizí. Diváci, kterých je nejvíce na již zmíněném mostu krále Oskara, se rozcházejí. Nás ještě čeká návštěva jezera Vänern, takže na rozdíl od nich se pohybujeme kapku rychleji.

Z Trollhättanu pokračujeme dál na sever po silnici číslo 44, která nás dovede k Lidköpingu. Tady odbočíme směrem k jezeru a po krátké jízdě pestrou krajinou se přes most dostáváme na ostrov Kållandsö.  Tady již od 13. století stojí pro skarského biskupa zbudovaný objekt, který byl původně hradem, posléze však přestavěný na zámek. Nazývá se Läckö slott. Na první pohled je zřejmé, že na zámku probíhají práce spojené s jeho opravou. Pro pokročilou dobu se do zámku již nedostaneme, ale můžeme si jej obejít kolem dokola.

Kromě pěkného zámku se kocháme klidem, krásnými květinami, pohledem na jezero a hejno labutí, které jako šlapadla kotví u břehu pod zámkem. Mimo plastových labutí jsou k vidění i živé kachny, které na rozdíl od těch umělých hřadují na dřevěném molu.

Ještě pár společných fotografií na památku a je opět čas vydat se na zpáteční, téměř 200 km dlouhou cestu “domů”.