sobota 14. srpen 2010

Jedeme rallye

Dnes nás čeká první den velkého dvoudenního srazu vozů značky Volvo. Znamená to, že se pojede Volvo rallye. Tato akce je pořádaná den před každoročním pravidelným srazem majitelů a příznivců značky Volvo, známého pod zkratkou VROM (Volvo Rendesvous for Owners and Members). Rallye se zúčastní pouze naše čtyřicítky, třetí člen party s V 70 navštíví muzeum Volvo a pak se vydá na cestu domů. Přijíždíme k rozsáhlému areálu automobilky Volvo. Na přilehlých parkovacích plochách před rozlehlou prosklenou stěnou muzea již stojí spousta vozů, opatřených plastovým znakem rallye se startovními čísly. Kromě drtivé převahy domácích jsou zde Norové, Finové, Němci, Rakušané a také pár vozů z Ruska. Takže od teď jsou tu i dva zástupci České republiky. Jdeme se přihlásit, platíme účastnický poplatek, dostáváme itinerář, jízdní kartu a startovní číslo – máme 75. K číslu pořadatel nedodává nic na uchycení, takže s díky přijímáme od kamarádů plastové stahovací pásky.

V čase zbývajícím do startu obhlížíme “konkurenci” a také lehce studujeme “itík”. Z povídání se dozvídáme, že letos projedeme severní část města Göteborgu a okolní nádhernou přírodou se postupně dostaneme do města Kungsbacka, celková délka trasy je přibližně 100 km a vzhledem k typu a roku výroby vozidla se budeme pohybovat po trase B. Trasa A je určena pro vozy s dřívějším datem narození. Jak se později přesvědčíme, vede občas v protisměru naší trasy a tím dokonale mate všechny, kteří si nejsou jisti, zda momentálně zvolili správný směr. Na trase se nachází 5 bodů (průjezdních kontrol), na kterých budeme do jízdního výkazu značit odpovědi na 10 otázek. Díky mým zkušenostem ze svazarmovských BOASek mohu říci, že jsem za své “závodní éry” řešil hodně typů itinerářů. Švédský itinerář je ale pojatý naprosto netradičně, řekl bych moderně. Jedná se o fotografie silničních a dálničních návěstí doplněných pod obrázkem šipkou, určující směr naší jízdy. Místa, kde budeme odpovídat na otázky, jsou také zobrazena na fotografiích. Ve všech případech se jedná o místa občerstvovací – dvě kavárny, dva restauranty a cukrárnu s širokou nabídkou zmrzliny a marcipánu. Cíl rallye je na zámku Tjolöholms Slott. Mimochodem název toho zámku se snažil kolega večer po závodě vyslovovat podle švédského slovníku a málem si zasukoval jazyk. Vycházelo z něj něco jako “čeuhoumslot”.

Postupně se dostáváme do řady “soutěžních” vozidel a zvolna popojíždíme k místu startu. Mezi námi a druhou posádkou je jeden místní borec, takže nepojedeme hned za sebou. Třeba na nás kluci někde počkají. No a je to tady – stojíme na startu a čekáme až uplyne 1 minuta od odjezdu předchozího vozu. Startér se na nás obrací s otázkou, zda nám není ve Švédsku horko. Já se jen usmívám, poněvadž anglicky nevládnu, ale syn odpovídá, že místní počasí je pro nás příjemné, protože jsme z domu zvyklí na vyšší teploty. Potom už jen zazní “Good luck!”, praporek jde nahoru a my vyrážíme.

Takže … podle obrázku u šedé haly vpravo a po příjezdu na křižovatku tvaru T znovu doprava. Zatím je to pohoda. Ovšem za chvíli nás trošku zviklá značení na úseku, kde se dělí dálniční pruhy.  Nakonec se přece jen trefujeme do toho správného. V klidu pokračujeme několik kilometrů po dálnici E 20 na jih směrem na Malmö. První vážnější problém nastává při odbočení z dálnice vpravo, kde nám nějak nesedí obrázek se značením. Nakonec přece jen odbočujeme, ale ouha, proti nám jedou jiné vozy se startovními čísly. To nás zmate tak, že po pár stech metrů “vyměkneme”, otáčíme a vracíme se na dálnici. Jedeme, ale nějak se nám to nezdá. Po chvílí potkáváme modrý vůz v protisměru, hoši na nás mávají ať se vrátíme, takže náš zmatek je úplný. Je pravdou, že značení dál v porovnání se skutečností nesedí. Proto se na prvním možném místě otáčíme do protisměru, vracíme se a znovu odbočujeme tam, kam jsme již jednou jeli. Zase potkáváme jiné účastníky soutěže v protisměru. Teprve teď nám dochází, jaký švindl na nás pořadatelé vymysleli. Trasa A je zřejmě někde schválně vedena po stejné cestě v protisměru. Pokračujeme napjatě dál a ejhle, značení už zase pasuje.

Opravdu krásnou krajinou přírodní rezervace přijíždíme k místu s první porcí otázek. Na červené stavbě dřevěné kavárny (mimochodem dnes otevřené dřív kvůli našemu závodu) je vyvěšen papír se dvěma otázkami (v angličtině a švédštině). Pokud si dobře pamatuji, obě se týkaly jistého švédského krále a jedna z nich zněla nějak takto: Král xy rád hrával golf. Jako svého maskota A) nosil v kapse zaječí pacičku, B) používal služeb zrzavého nosiče holí, C) nosil na hlavě skotskou čepici. Takže jsme si mohli vybrat. Další otázka byla podobného stylu. Vyřešeno, zaškrtnuto. Parkoviště u restaurace je celkem malé a vozů neustále přibývá. Volíme tedy pokračování, teď už společně s modrým vozem v závěsu.

Další “soutěžní” zastávka následuje u mořské zátoky, kde je malý kiosek s restaurantem a samozřejmě papír s dalšími dvěma otázkami. Opět bereme na pomoc selský rozum a odhadujeme, která odpověď by mohla být ta správná. V jedné odpovědi se lišíme od druhé posádky, ale trváme na svém.  Máme čas obdivovat prodlouženou verzi Volva, ve kterém jede posádka oblečená jako svatebčané. Od vody tu ale docela nepříjemně fouká vítr, takže se moc dlouho nezdržujeme.  Ještě pár fotek a prásk do koní. Navigace podle itíku sedí, takže nám už nečiní nejmenší potíže.

Třetí zastávka s dvojicí otázek je na lesním parkovišti, ležícím nedaleko od vstupu do pozůstatků po starém opevnění. Vyplňujeme odpovědi a posléze nás ranní káva nutí postavit se do řady návštěvníků místního WC. 

No a pak opět pokračujeme dál po trase k místu čtvrté sady otázek. Je jím malá rodinná cukrárna, plná voňavého marcipánu a zmrzliny. Domácí závodníci sedí venku a baští zmrzlinu. My obhlédneme nabídku marcipánových výrobků a v duchu tiše přepočteme ceny. Ještě že sladký marcipán nás neláká a na zmrzlinu pro nás není až tak moc horko! No nic, vyplníme odpovědi a pokračujeme. Už nás čeká jen pár kilometrů po úzké silničce do cíle soutěže a pátá dvojice otázek.

Papír s otázkami objevujeme u kamenného domečku, který stojí vedle vstupní brány do zámeckého parku. O tom, která z odpovědí je správná, se s druhou posádkou trošku přeme, takže jedna se opět liší. Kdo měl pravdu se možná dozvíme až v cíli. Úplně poslední údaj, který vyplňujeme, je skutečný počet kilometrů, který jsme ujeli od startu soutěže. Délka závodu je 100 km, my máme ujeto 105 km. Pokračujeme kamennou bránou do parku a zvolna se přesouváme k místům, kde vidíme parkovat další účastníky dnešní rallye. Zde se od pořadatelů dozvídáme, kde máme odevzdat jízdní výkaz a že do ukončení rallye a vyhlášení výsledků zbývá dostatek času na to, abychom si prohlédli nedaleký zámek (s ozlomkrkovým názvem) a jeho pěkné okolí. Nejdříve ale pořizujeme bohatou fotografickou dokumentaci vozidel účastníků.

Postupně za sebou necháváme parkující vozy, chvat a mumraj a jdeme k nedalekému zámku. Podle turistického průvodce se jedná o nejpodivuhodnější švédský zámek, který si v Kungsbacka fjordu nechal v anglickém tudorovském stylu z červené žuly postavit jeden skotský obchodník z Göteborgu. Zámek dnes patří městu Göteborg a pokud máte dostatek SEKů, můžete se podívat i dovnitř. Vzhledem k času, ceně vstupného a tomu, že už jsme dost různých zámků viděli, se takticky rozhodujeme provést podrobnou obhlídku, ale pouze z vnější strany. Ani tak nelitujeme, protože kolem zámku se rozkládá nádherný park (samozřejmě v anglickém stylu) plný květin, keřů a opalujících se lidí.  Park končí malou pískovou pláží, ozářenou odpoledním sluncem.

Čas je běžec dlouhým krokem, takže se vydáváme zpátky, abychom stihli vyhlášení výsledků rallye. Přicházíme právě včas, pořadatelé vyhlašují umístění. Účastníci, kteří jsou na pátém místě, je posádka z Norska. Následuje místo čtvrté a k našemu velkému údivu i následné radosti jsme to my “from Czech Republic”. Předávám synovi kameru a jdu, ještě stále nevěřící, převzít ceny. Děkuji pořadatelům i divákům za gratulace a aplaus. Tak to jsme po všech zapeklitých otázkách opravdu ani ve snu nečekali. O to větší je naše radost a jsme na sebe také trochu hrdí, že v záplavě domácích účastníků jsme téměř dosáhli na pomyslné stupně vítězů. Synovo naprosté překvapení nakonec způsobilo, že ceremoniál s předáním cen úplně zapomněl natočit na video, takže je alespoň kamarády zachycen na několika fotografiích.