Přestože jsem se k naší divácké účasti na letošním pražském rallysprintu stavěl celkem odmítavě, ve finále zvítězila zvědavost a touha „neumřít blbý“. Svůj podíl měla také aktivní účast známého kroměřížského jezdce historic rallye (ex mistra ČR i Evropy) Michala Suma s jeho dlouholetým spolujezdcem Pavlem Klárem a vozem BMW 2002 Ti. Poslední váhání rozehnala čtvrteční SOS Michalova zpráva z místa děje, který zjistil že mu chybí závodní rukavice a požádal, jestli mu je nedovezeme. Co bychom pro kamarády neučinili. Takže jsme v pátek po šesté večer vyrazili na Prahu. Cesta po dálnici byla pohodová až na excesy některých „umělců“, kteří autoškolu absolvovali asi někde v Zimbabwe. V Praze jsme přibrali bráchu, který nás spolehlivě navedl do míst ubytování malé kroměřížské skupiny. Předali jsme rukavice a setrvali v přátelském vzpomínání na zážitky z předchozích rallye až do pozdních nočních hodin.

Po noci, která byla o tento čas kratší, jsme ráno vyrazili na první zkoušku u cementárny v Radotíně. Aut u příjezdu parkovalo hodně, diváků bylo ještě více. Úsek, na který jsme dorazili je dobře známý ze záběrů TV. Má na jedné straně poměrně strmý svah, ze kterého je rozhled jako z tribuny. K vidění byl rychlý obloukový příjezd z lesa na vlhkém kluzkém asfaltu s následujícím technickým průjezdem vpravo – vlevo kolem travnatého trojúhelníku před branou do lomu. Celou akci ztěžovala velká kaluž na vnitřním okraji vlevo se stáčejícího oblouku a cementový prach na asfaltce u trojúhelníku. Před příjezdem soutěžních vozů diváky bavil místní oříšek, který se během vydal po trati nejdříve proti směru a po chvíli se zase vracel. Marná byla snaha pořadatelů psa z trati vyhnat. Fabie předjezdců předváděly pokusy o průjezd na ruční brzdu a opět se jim to úspěšně nedařilo. Milan Dolák se proplížil s dvoumotorovou „ekologickou“ Toyotou Prius celkem nepozorován. Dalším předjezdcem byl Láďa Křeček s Nissanem 350 Z v líbivé červenozlaté metalíze. Pak to již šlo jako po másle. Průjezdy kolem trojúhelníku nás ale povětšinou zklamaly. Ani zahraniční hvězdy nijak neoslňovaly. Oživení zajistil až Karel Trojan, který při průjezdu stihl předvést dvě divácká kolečka. Dvoukolky měly co dělat, aby po průjezdu kaluží zklidnily hormon před nájezdem do trojúhelníku. Náš domácí matador Sum vedl své BMW 2002 Ti razantně a technickou pasáž projel za mohutného povzbuzování diváků. Bohužel se to nedalo říci o Blažkovi, který na výjezdu z trojúhelníku lehce klepl pravým zadním kolem svého Escorta RS 2000 o betonový obrubník. To však stačilo, aby se střed kola vylomil a Ford ještě kousek odkulhal na třech. Časová ztráta byla velká, ale Blažek po výměně kola celý závod dokončil mimo pořadí. Průjezdy skončily a my jsme se přesunuli zpět do Prahy na Strahov. Díky bratrově perfektní navigaci jsme cestu absolvovali svižně a zcela bez problémů.

Na Strahov jsme dorazili v průběhu prvního okruhu. První posádky odjely opět na zkoušku do Radotína, další krouží po okruhu, jiné jsou v servisu nebo čekají na svůj čas vjezdu do něj. Servis je pouze 10ti minutový, takže na řešení problémů moc času nezbývá. Stejně jako závod je tedy i servis sprintový. V mnoha posádkách plní funkci copilota některá ze známých osobností, ať už zástupce sponzora, modelka, moderátor či mnozí jiní. U Petáků obdivujeme krásný modrožlutý Renault Clio s 1600, který jsme letos viděli poprvé v akci na Barum rallye se Simonem Jean-Josephem za volantem. Příští sezónu se bude na našich tratích vyjímat. Dozvídáme se, že 2. zkouška byla po havárii Volfa s Gondíkem zrušena. V průběhu prvního strahovského okruhu odstupují další posádky – Matys, Škoda Felicia Kit Car (převodovka), Barvík, Mitsubishi (poškozené zavěšení pravého zadního kola), Fišera s Golfem zrazuje převodovka. Nešpor jezdí s Fordem na blinkry, aby již neodstartoval do čtvrté vložky pro poruchu motoru. Také motor Štolfovy kitové Almery odmítá před čtverkou poslušnost a jezdce posílá mezi diváky. Při potulkách po servisním zázemí potkávám pochodujícího Martina Krajňáka, kterého v povzdáli také pěšky následuje „Tibi“ Cserhalmi. Nedá se nic dělat, kleklo servořízení po třetí zkoušce. Posledním vozem, který v sobotu odstoupil byl Bergerův Escort pro poruchu diferenciálu. Proražené gumy na okruhu snad ani nemá cenu počítat. Betonové obrubníky jsou neúprosné. A nejen obrubníky. Petr Poulík v pravém zatáčce trefuje pravým blatníkem nenápadný bílý dílec, vypadající jako sádrokarton, který vyznačuje hranu zatáčky. A ejhle, on je to beton v mžiku ničící pravé světlo, blatník a část nárazníku červeného mišáka. Dan Landa tady naštěstí dostává pouze hodiny, které po průjezdu dalšího vozu mění na divácké kolečko. Dvojitými kolečky tuto zatáčku projíždí Karel Trojan, který vzal celou akci tak, jak ji pojímají i mnozí diváci – jako show. Některé posádky asi nezvládají základní počty, protože odjíždí do cíle dřív, než absolvují potřebný počet kol. Přesouváme se mezi servisem a okruhem, takže se rozhodně nenudíme. Pěkné počasí nás pomalu opouští, přichází mraky a ochlazuje se. Závod také pomalu končí, vozy po posledním servisu najíždějí do prostoru cíle. Při poslechu mladého komentátora si uvědomuji, že ne vždy stačí být pouze výřečný. Domnívám se, že komentátor motoristické akce by měl mít alespoň základní znalosti o této problematice. Mladíkův komentář podle výsledkové listiny PORSu pak měl pouze podprůměrnou úroveň. Vyšší úroveň měla některá výsledná kolečka závodních vozů, i když i některým jezdcům se nedařilo své vozy do tanečků přinutit. Ale diváci fandili na plný plyn až z toho mnozí ochraptěli. Mne na závěr napadla jedna kacířská myšlenka: Závěrečný volný závod na Moravě se nazýval „Rallyshow“ a byl to sprint se vším všudy. Závod v Praze se nazývá „Rallysprint“ a má veškeré atributy show.“ No nic ve zlém, akce nás pobavila a o to především šlo. Letošní sezóna tedy definitivně skončila a my budeme čekat, co nám přinese rok 2005.