Letošní první závod v rallysprintu v okolí Okříšek, na dohled od Třebíče, se nesl v duchu dlouhodobě přetrvávajícího rázu počasí, tedy sněhu a ledu na vozovkách. Pro nás byl netradiční tím, že jsme jej strávili na jedné zkoušce se třemi průjezdy a místo servisu jsme navštívili cíl. Pořadatelé rozumně povolili použití pneumatik s hroty. Určitě prožili několik bezesných nocí kvůli rozmarům počasí.

Naše návštěva letošních Okříšek byla původně ohrožena plánovanou diváckou návštěvou na polském Raidu Dolnoslaskému, ale špatná finanční situace polského pořadatele rozvažování rychle vyřešila. Nedostatek peněz „raid“ zrušil a naší účasti na Vysočině již nic nestálo v cestě. Trochu mne v průběhu týdne znervózňovala předpověď počasí, ale podle přísloví „Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko“ jsem se rozhodl řešit vše tak, jak se bude situace vyvíjet. Jak známo, nejhorší smrt je z vyděšení! V pátek byl krátkým telefonním hovorem se zlínskou částí skupiny upřesněn sobotní odjezd, večer nachystáno teplé oblečení, obutí a ráno se uvidí (předpověď – vichřice, sněhové jazyky a husté sněžení).

Sobotní ráno 12. března nás přivítalo silnějším větrem, ale nesněží. Tak lehce posnídat, odnést věci do auta a už by tu měli být zlíňáci. Přijeli jen o 15 minut později. My jsme tři, jich je pět, přebíráme jednoho pasažéra a konečně vyjíždíme. Zanedlouho pouštím FAVO dopředu, abych nemusel stále viset očima na zrcátku. Cesta sem tam mokrá, někde malý sněhový jazyk, ale jde to. Na dálnici pravý pruh mokrý, levý občas se sněhovou břečkou. Je třeba dávat pozor při předjíždění. Sledujeme čas – pozdní příjezd zlíňáků a dvě zastávky na čerpadlech nám berou dalších 20 minut, od Velkého Meziříčí jedeme až do Třebíče pomalu v koloně. Takže je to jasné. První zkoušku – Opatov nemůžeme stihnout. Rychle hledáme možnosti příjezdu ke 2. – Sádek. Opět se ujímáme vedení kolony. Pořadatelem vyznačená trasa nás přivádí na spojovací cestu mezi poli. Silný vítr zprava vytváří pěkné závěje, ale pořad se dá jet. Naši cestu končí řada vozů. Některé se otáčí a parkují. Couvat nemohu, zkusím to také. Šest popojetí mezi sněhovými mantinely v prostoru o 50 cm širším, než je délka Lancie a vůz je otočen. V duchu děkuji posilovači řízení. Všichni diváci odchází směrem k tušené vesnici, takže se přidáváme i my. Asi po 300 metrech jakž takž sjízdná cesta končí a my klopýtáme a kloužeme po půlmetrové vrstvě napadaného sněhu. Míjíme po okna sněhem zasypanou Škodu 105, která vypadá, že už tu stojí nějaký pátek. Konečně dorážíme k trati zkoušky. Zjišťujeme, že třetina startovního pole je pryč. Úsek cesty, který monitorujeme, je pokrytý ledem se sněhovou pokrývkou, ale začíná se objevovat asfalt. To ale nebrání mnohým posádkám, které své vozy ženou, jako by cesta byla naprosto suchá. V průběhu loňského ročníku se tady skákalo, ale trasa vedla v opačném směru a bylo sucho. Naproti nás přes cestu je skupina čtyř pořadatelů a radiobod. Místo sněžení leze sluníčko, fouká teplý vítr a s každým průjezdem dalšího auta se holý asfalt začíná šklebit čím dál víc. Dobrá zpráva pro posádky, jedoucí jen na zimních pneu bez hrotů. My se však šklebíme taky a vymýšlíme co dál. Přesunout se na jiné místo zkoušky nebo na jinou zkoušku?

Po špatných zkušenostech z příjezdu se rozhodujeme pro první variantu a po průjezdu „vetošů“ (historiků) se přesouváme proti směru jízdy do blízkého lesa. Míjíme křižovatku s retardérem pod padákem z lesa. Nás zase míjí pár ledových špionů. Jedním z nich je Ášínův otec s civilním Subaru. V zatáčce, kde si loni mezi smrky ustlal Balek se svým Fordem, je vykácený les. Na kraji mýtiny je pět postav v citrónově žlutých vestách v dobrém rozmaru, podporovaném lahváči, krabicovým vínem a diskotékou z audio soupravy jednoho z vozů. No co, je přestávka mezi zkouškami. Objevujeme pěkný úsek na vjezdu do lesa nedaleko od startu do zkoušky. Rychlý příjezd mezi poli do pravé zatáčky z kopce, na kterou bezprostředně navazuje táhlá levá jdoucí opět do pravé. To vše pod sněhem a na ledu. Stojíme na místech, která vyšlapali diváci před námi a těšíme se na další průjezd. Míjí nás „SAFETY“ vůz a posádka nás přátelsky zdraví. Projíždí třínulka a na druhé straně cesty se objevuje „pořadatelský citrón“. Odkazuje nás za mlíko, natažené cca 10 metrů od cesty za řadou vzrostlých smrků. Jeho mluva je jadrná, diváci jsou pro něj „šmejdi“ a doporučuje jim „táhnout za pásku“. Bez komentáře. Ještě jednonulka a už se řítí Ášín. Táhlou levou projíždí spolujezdcovými dveřmi napřed a s vozem si jen hraje. Stejně prolétá i Štěpán Vojtěch s Peugeotem. Jeho staršího bráchu první levá posílá na výjezdu zadkem do hlubšího sněhu na pravé krajnici, ale Peugeot si s tím ví rady. Rozpačitým dojmem působí průjezd maďarského jezdce Szabóa s Focusem. Na jeho voze jsou viditelně širší pneumatiky, než má konkurence. Že by jen „zima“ bez hrotů? Naprosto opačný dojem zanechává rychlý průjezd Jiřího Volfa s WRCovou Octávií. Následuje hejno mišáků proložené Petákovým supr Cliem. Vlnu nadšení sklízí divoký průjezd Poláka Frycze s kitovou Almerou plzeňského Rota. Ani nadšené mávání diváků nezrychluje jízdu Tlusťáka s kitovým Saxem. Naopak kitové Feldy v rukou Bryndy, Minaříka a Brůzla nemusí k atraktivní jízdě nikdo pobízet. Jarda Mikulenka s mišákem tentokrát nechal svého dlouholetého kolegu Hambálka „u ledu“ a na horké sedadlo posadil Davida Soviara. Vlastimil Hodaň na výjezdu z pravé zatáčky v místech, kam už přes stromy nevidíme, posílá svoji Feldu předními koly do příkopy. Jeden z „citrónů“ se snaží máváním rukama upozornit další posádky na neviditelné nebezpečí. Kdepak asi je žlutá vlajka? Až přibíhající diváci zbytek žlutých vest vyprovokují k záchranné akci a Hodaň může pokračovat v závodě. Horkou chvilku prožívá i Josef Šilha s Peugeotem 306 S16, když auto na vjezdu do lesa místo doprava pokračuje rovně a ustele si v hluboké sněhové pasti. Naštěstí opět zasahují diváci a po chvilce je vůz na cestě. Zbytek startovního pole odvádí výkony, odpovídající obutí jejich vozů. Vzrušení ještě nastává při průjezdu obou „historických“ Opelů Kadett Coupé, kdy vůz řízený Lubomírem Tenklem opakuje Šilhovu chybu. Opět zasahují neúnavní diváci. Petráškova Ascona B je lehčí o levý přední světlomet. Projíždí závěrečné Škody 1000 MB a my se zase budeme přesouvat. Zlínská partie hodlá strávit další průjezd u retardéru, my se vracíme na místo, kde jsme ráno začínali. Po cestě tečou potoky vody a splachují povlak převodového oleje. Jeho typický pach nás provází celou cestu. Větší část vozovky už je na mokrém asfaltu. Ohrnujeme nad tratí nos a netušíme, co nás ještě čeká. Když vidíme Ášínův průlet, dochází nám, že by vše mohlo být jinak. Říkám-li průlet, je to tak. Všechna WRCa a celá plejáda mišáků včetně Petákova Renaultu a Fryczowy Almery úsek před námi doslova prolétají na plný plyn s různě přizvednutými koly. Pech i Vojtěchovi kluci horizont překonávají s vozem natočeným do následující zatáčky, tedy pravou stranou napřed. Tak to jsme opravdu nečekali! Na závěr závodu ještě adrenalin.

Přihrnuli se zlíňáci a rozhodujeme se, že pojedeme do cíle soutěže. Parkujeme kousek od cílové rampy a jdeme vyhlížet posádky. Před stolkem časomíry je poměrně dlouhá louže přes celou vozovku. Rychleji jedoucí vozy před sebou hrnou slušnou vlnu.

Vyhlášení zahajují jezdci produkčních vozů, následují WRCa. Tedy Tomáš Vojtěch, Štěpán Vojtěch a absolutní vítěz Ášín. Na rampě se vedou řeči a vítězná posádka se fotografuje s Miss Vysočina 2005. Štěpán se nechává vyprovokovat k závěrečnému kolečku. Ášín je krouží také a ve finále se jeho vůz otáčí ve velké louži. Sprcha špinavé vody nás naštěstí míjí o pár decimetrů.

O obtížnosti sprintu hovoří ani ne tak počet odstoupených posádek, ale příčiny:

– technické závady – převodovky, poloosy, požár vozu – 11

– mimo trať – bylo jich hodně, ale na furt – 1

– havárie – 1

– jiné důvody – zdravotní, nenastoupení do závodu – 5

Čas neúprosně běží, jednoho z nás večer čeká společenská událost, je třeba myslet na návrat. Vyjíždíme první, zlínská skupina se pro svého člena zastaví v Kroměříži. Cesta zpět je pohodová, protože ranní sněhová nadílka stihla roztát. Jediný šok nás čeká při průjezdu „stavbou silnice“, který ráno vypadal jako tmavohnědá sněhová kaše. Tak takovou roletu plnou vody a bláta jsem ještě neviděl. V autě jsme vibrovali ještě dalších sto metrů. Po příjezdu domů se z internetu dozvídáme, že Josef Semerád byl vyloučen kvůli vozu, neodpovídajícímu homologaci.

Už se těšíme na konec března, pojede se Valaška a my nebudeme chybět! Co nám asi nachystá příroda?