První ročník automobilové soutěže rallye Valašská zima uspořádala Základní organizace Svazarmu ČSR, AMK Rudý říjen Otrokovice v roce 1976. Sportovním záměrem pořadatele bylo vyplnit dlouhou mezeru mezi začátkem soutěžní sezóny a letními soutěžemi. Vlastním záměrem výrobce bylo ověřit současně vyráběné pneumatiky v náročných podmínkách na ledu a sněhu, porovnat je s výrobky předních zahraničních firem a získat co nejvíce poznatků pro sériovou výrobu. Zcela určitě si nikdo z nich nepředstavoval, jakou popularitu a oblibu si tato zimní soutěž získá.

Soutěž se konala vždy v lednu nebo únoru. Jedinou výjimku tvořil rok 1977, kdy se soutěž uskutečnila v lednu a následně i v prosinci. Trať rallye byla zpravidla rozdělena na dvě etapy. Úseky tratě vymezovaly časové kontroly (ČK) a průjezdní kontroly (PK). Rozhodující souboje se samozřejmě odehrávaly na rychlostních zkouškách. Jezdci se po určené trati pohybovali podle itineráře vydaného pořadatelem. Mimo rychlostní zkoušky byly posádky povinny dodržovat platná pravidla silničního provozu. Jejich porušení, zejména změřené překročení povolené maximální rychlosti, mohlo být příslušníky VB pokutováno. V případě hrubého porušení pravidel hrozilo posádce vyloučení ze soutěže. Jestliže byl měření rychlosti přítomen delegovaný činovník závodu, byla posádka potrestána bodovým hodnocením v soutěži. O negativním výsledku měření se posádka dozvěděla v nejbližší ČK. V případě, že posádka nedodržela trasu předepsanou itinerářem, vynechala některou z ČK nebo PK, přijela do tohoto bodu z jiného, než itinerářem určeného směru případně ztratila jízdní výkaz, následovalo nekompromisní vyloučení ze soutěže.

„Valaška“, jak byla soutěž tehdejšími diváky důvěrně nazývána, byla do roku 1981 volným národním podnikem s hodnocením soutěže jednotlivců. Její výsledky se nezapočítávaly do žádného přeboru nebo mistrovství. I přes toto znevýhodnění bylo každoročně startovní pole Valašky pestré a zajímavé. V letech 1982 – 1986 byla soutěž pořádána jako mezinárodní podnik. Současně přibylo hodnocení tří až pětičlenných klubových družstev. Avšak ani po těchto změnách se výsledky soutěže nezapočítávaly do žádného přeboru nebo mistrovství.

Důležitým mezníkem v historii Valašky se stal rok 1987, v němž byla soutěž zařazena do seriálu Alpe Adria Rallye Cup (Alpsko – jadranský pohár, AARC). Členem tohoto seriálu pak zůstala po celou dobu své existence. AARC byl mezinárodním sdružením pořadatelů z Itálie, Jugoslávie, Rakouska a ČSSR, které společně, na základě dobrovolnosti a podle platných mezinárodních sportovních řádů FISA organizovalo soutěže AARC. V roce 1988 přistoupila do seriálu závodů AARC Německá spolková republika.

Od zařazení Valašky do seriálu AARC si otrokovičtí pořadatelé slibovali rozšíření startovní listiny o kvalitní zahraniční jezdce, další zvýšení beztak již vysoké popularity a úrovně pravidelné zimní automobilové soutěže, pestřejší spektrum značek soutěžních vozů, hodnotnou podívanou a výborné sportovní zážitky pro diváky. S odstupem času a při pohledu do tehdejších startovních listin je možno konstatovat, že všechna tato očekávání se jim i divákům opravdu bohatě naplnila.

V seriálu soutěží pro rok 1987 byly mimo Valašky zařazeny soutěže Rallye del Pane (Itálie), Int. INA Delta Rallye (Jugoslávie), Int. Rallye del Colli Goriziani (Itálie), Int. Kompass Rallye (Jugoslávie), ARBÖ Kärntner VARTA Rallye (Rakousko) a celý seriál uzavírala legendární československá Rallye Vltava, v té době se sídlem soutěže v Příbrami.

Vstup československých posádek do AARC byl víc než úspěšný. Posádka Sivík – Nesrstová se Škodou 130 LR obsadila v absolutním pořadí 2. místo se ziskem 192 bodů. Vítězní Němci Bannert – Buchecker s nesrovnatelně výkonnějším Opelem Ascona 400 získali o pouhé 4 body víc. Jugoslávská posádka Pirjevec – Župan s Citröenem Visa na třetím místě ztrácela na naše 62 bodů. Ve skupině B obsadil Sivík 2. místo a ve třídě B6 do 1600 cm³ zvítězil. Další československá posádka Vraj – Nerušil se Škodou 130 L obsadila v absolutním pořadí 6. místo se 116 body, skupinu A i třídu A do 1300 cm³ vyhrála.

V roce 1988 se seriál AARC rozrostl na 10 závodů. V ČSSR to byly dvě soutěže – Rallye Valašská zima a Rallye Šumava se sídlem v Klatovech, v Jugoslávii také dvě – INA Delta Záhřeb a Kompass v Lublani, v Itálii čtyři – Adria, San Marino, Piancavallo a Verona, po jedné v Rakousku – Varta Rallye a Německu – Rallye Bayreuth. Rovněž v tomto roce obsadil Sivík s Nesrstovou 1. místo ve skupině A – 1300 cm³. Vraj s Nerušilem se ve stejné skupině zařadili na druhé místo. Obě posádky jely s vozem Škoda 130 L.

Pro rok 1989 se počet soutěží snížil. Zahájila opět Valaška, následovaly italská Rallye di Adria, HB Rallye Riviera v Opatii, Ina Delta Rallye v Záhřebu a Varta Rallye, se startem v rakouském Ferlachu. Celý seriál soutěží ukončila Rallye Vltava, která po dohodě střídala Rallye Šumavu. Souboj posádek Sivík – Nesrstová a Vraj – Nerušil o druhé a třetí místo v ročníku 1989 se rozhodl až na Rallye Vltava, kde na 13. RZ v osadě Dražkov posádka Vraj – Nerušil havarovala. Nerušil po týdenní hospitalizaci bohužel svým zraněním podlehl.

Ze všech soutěží se podle propozic AARC a klíče, stanoveného pro bodování, započítávalo pro pořadí ve třídách i absolutním pořadí pět (od roku 1988 šest) nejúspěšnějších umístění. Podmínkou pro to, aby byla posádka hodnocena v celém seriálu, byla nutnost minimálně tří startů na soutěžích v zahraničí. V roce 1989 byly v organizaci AARC provedeny podstatné změny, vyvolané rivalitou ve vedení seriálu. Proto byla pravidla změněna tak, že pro konečné hodnocení byla podmínkou účast minimálně na čtyřech soutěžích, přičemž se každé posádce započítávaly tři nejlepší výsledky. Aby se snížil vliv znalosti domácích tratí, musely posádky absolvovat dvě soutěže v zahraničí.

Velmi oblíbená automobilová soutěž Rallye Valašská zima bohužel patnáctým ročníkem v roce 1990 skončila.