V roce 2021 uplynulo 40 let od doby, kdy značka Škoda, konkrétně s vozem 130 RS, získala v roce 1981 titul Mistra Evropy v závodech cestovních automobilů. Nebylo tomu ale tak, že přišla, odjela tehdejší současnou sérii závodů a zvítězila. Škoda s typem 130 RS vstoupila do Mistrovství Evropy cestovních automobilů v roce 1978. K myšlence účastnit se tohoto klání přivedla v roce 1977 vedení AZNP otázka Johna Hauglanda: „Proč nejezdíte mistrovství Evropy? Máte dostatek prvotřídních jezdců, a navíc vozy Škoda 130 RS dnes skutečně představují ve své skupině a třídě špičku. A vy zatím takovou devizu proháníte jen na domácích tratích.“ Rozhodnutí o účasti v ME oznámily AZNP na „tiskovce“ v lednu 1978. Tím začala čtyřletá cesta, která v roce 1981 vyvrcholila ziskem titulu ME.

U základů vítězství stotřicítky stáli mimo jiných jezdci Oldřich Horsák, Milan Žid, Jaroslav Bobek, Oldřich Brunclík, Petr Samohýl a Milan Zapadlo. Později se za jejím volantem objevili tovární jezdci Ing. Zdeněk Vojtěch, Břetislav Enge, Václav Bervid. Soukromé vozy pilotovali Ing. Michl, dr. Vaníček, Martinovský, Fešárek a Sivík. Závody s okruhovou stotřicítkou si také vyzkoušely ženy – Angličanka Susan Tucker – Peak nebo Švýcarka Christine Beckers.

Pro rok 1981 bylo původně plánováno 11 závodů na následujících okruzích:

Monza, Vallelunga, Mugello a Misano v Itálii, Donington a Silverstone v Anglii, Jarama ve Španělsku, Salzburgring v Rakousku, Velká cena Brna, Nürburgring v Německu a Zolder v Holandsku. Nakonec se odjelo pouze 8 závodů – Monza, Vallelunga, Donington, Salzburgring Brno, Silverstone, Zolder. Závod v Mugellu nahradil sicilský okruh v Perguse. Závody v Jaramě, na Nürburgringu a v Misanu byly odvolány.

Před zahájením seriálu rozhodlo vedení AZNP, že se dva tovární vozy zúčastní všech závodů. Jakousi zálohou „továrníků“ měl být třetí soukromý vůz Petra Martinovského z AMK Stavby sinic a železnic (SSŽ), takže mu byly zapůjčovány repasované tovární motory. Martinovský se však musel ÚAMK i AZNP zavázat, že jeho vůz nebude útočit na postavení obou továrních vozů, a to ani v případě, že by mohl dosáhnout lepšího výsledku.

Monza, 22. 3. 1981, 4 hodiny

V Monze startovaly tři vozy Škoda 130 RS. Tovární s posádkami Ing. Vojtěch – Enge – Šenkýř – Bervid a další s posádkou Ing. Michl – dr. Vaníček – Petr Martinovský.  Účast československých vozů budila na okruhu velkou pozornost mimo jiné i tím, že na plakátu závodu byla společně s automobilem Umberta Grana zobrazena i Škoda 130 RS. Plně se osvědčily nové úpravy podvozku vozů

Prvním úkolem byla kvalifikace do závodu čtyřiceti vozů z 58 přihlášených. Všechny 3 vozy se kvalifikovaly.

Posádka vozu týmu SSŽ byla nucena pro vypadlou mrazovou zátku v hlavě motoru ze závodu odstoupit v 5. kole.  Ing. Vojtěch dovedl vůz vítězně do cíle, přestože v závěru závodu měl značné problémy s brzdami, z nichž unikala brzdová kapalina. Ing. Vojtěch riskoval, nezastavil a vyšlo to. Jen po dojetí do cíle po vystoupení z vozu chvíli nemluvil. Celkově obsadili 10. místo v absolutní klasifikaci (dále jen „absolutně“) a 1. místo v divizi (dále jen „1.D“). Druhý tovární vůz dojel 13. absolutně a 3.D. V roce 1981 startovaly vozy Škoda 130 RS v divizi I.

Vallelunga, 13. 4. 1981, 500 km

Počasí bylo krásné, slunečné, ale na start se postavilo jen 26 vozů. Z Československa dorazily obě tovární posádky – Ing. Vojtěch – Šenkýř, Enge – Ing. Vojtěch, další byli – dr. Vaníček – Ing. Michl – Martinovský (SSŽ) a Barum team reprezentovali Fešárek – Sivík.

Vlastní závod nepřinesl v celku žádné překvapení na trati, ale zato v depu. Před závodem se technický komisař pustil do nezvykle důkladné prohlídky a poukázal na řadu přestupků technických řádů. K velkému překvapení si však vyžádal kontrolu některých vozů i po skončení závodu ( většinou vítězů jednotlivých tříd). Při odhalování prohřešků přitom šel zcela najisto. V kuloárech se proslýchalo, že tipy mu dal Facetti, který nevycházel se svým sokem Granem a tvrdil, že soupeři jezdí “poloviční pětky”. Z prvé desítky tak bylo diskvalifikováno šest posádek.

Posádka vozu Martinovského byla, stejně jako v přechozím klání, nucena pro upadlé kolo ze závodu odstoupit. Naopak se dařilo továrně – Ing. Vojtěch – Šenkýř dojeli na 2. místě absolutně a 1.D, Enge – Ing. Vojtěch obsadili 4. místo absolutně a 2.D. „Barumáci“ Fešárek se Sivíkem dojeli 7. absolutně a 3.D.

Druhé místo v absolutním pořadí bylo vůbec nejlepším umístěním československého vozu v závodech ME.

Donington, 24. 5. 1981, 500 km

Trénink začal v tradičním anglickém počasí, tedy v dešti. Teprve druhá tréninková jízda se už odehrála na suché trati. K závodu se přihlásilo 31 vozů, kvalifikovalo se 26. Startovaly čtyři vozy Škoda 130 RS, dva tovární s posádkami: st. č. 44 – Ing. Vojtěch – Šenkýř – Bervid a st. č. 45 Ing. Vojtěch – Enge. Barum team opět reprezentovali jezdci st. č. 46 – Fešárek – Sivík a SSŽ se st. č. 42 – dr. Vaníček – Ing. Michl – Martinovský. Českoslovenští jezdci startovali na okruhu v Doningtonu vůbec poprvé. Proto je překvapil kluzký asfaltobeton zvláště v kombinaci deště a mlhy. Okruh, který neobsahoval dlouhé rovinky byl pro škodovky výborný.

Před startem znovu poprchalo a když byly vozy v 4. kole, rozpršelo se pořádně. Tak se stalo, že se pro tuto chvíli škodovky dostaly i před BMW. To se samozřejmě opět změnilo, když trať začala osychat. Za šesti vedoucími vozy, z nichž 5 bylo BMW, se usadil Ing. Vojtěch (45). Dařilo se rovněž Ing. Michlovi (42), pak ale přišla porucha převodovky a následně nevydržel motor a Michl byl nucen ve 132. kole závod vzdát. Po vystřídání Ing. Vojtěcha Šenkýřem (44) postihla i jejich vůz závada na motoru, která nešla odstranit. Ing. Vojtěch se tedy přesunul za volant druhého továrního vozu (45), který byl v té době na 4. místě v divizi. Díky své typicky dravé jízdě se dostal znovu na první místo. Posádka Ing. Vojtěch – Enge skončila 6. absolutně a 1.D, Fešárek se Sivíkem dojeli 13. absolutně a 3.D. Ing. Michl – dr. Vaníček – Martinovský byli nakonec klasifikováni na patnáctém, předposledním místě. Vozy startovaly před 30.000 diváků a 60 prodejci Škoda Great Britain, takže se jednalo o vynikající reklamu značky.

Po závodu v Doningtonu nastala v průběžném pořadí ME značek zajímavá situace. V čele byla Škoda se 60 body, na druhém a třetí místě BMW a Mazda se 40 body. „Trpaslík“ vedl!

Salzburgring, 7. 6. 1981, 4 hodiny

Závod v Rakousku se jel pouhý týden před Brnem. Zúčastnil se jej pouze jeden vůz s posádkou Ing. Michl – dr. Vaníček – Martinovský. Mezi Ing. Vojtěchem, Engem a Šenkýřem totiž došlo po Doningtonu k poněkud ostré výměně názorů s vedením podniku a výsledkem bylo to, že posádce nebyly vydány tovární vozy. Závod rozjížděl Ing. Michl a ujal se vedení v divizi. Střídající dr. Vaníček místo udržel. Jenže potom bylo nutné vyměnit pneumatiku a toto zdržení v konečně klasifikaci sehrálo negativní roli. Posádka v průběhu závodu ujela celkem 121 km. Do ujetí povinných devíti desetin vzdálenosti, kterou ujel vítězný vůz, tedy 125,5 km, jí chybělo pouhého půl kilometru. Tento závod byl jediný, kdy škodovka vyšla bodově naprázdno.

Aby toho nebylo málo, tak po závodě byla posádky vyzvána, aby vůz přistavila ke kontrole. Konkurence totiž podala protest pro údajné použití pětistupňové převodovky. Komisaři shlédli homologační list a hned se tvrdě vrhli na vůz. Posádka jen zděšeně sledovala, jak nekompromisně nutí „šaltrpáku“ promluvit. Jezdci totiž věděli, jak šetrně je potřeba zacházet s řazením. Konec dohadů přinesl příchod Nikiho Laudy, který zde projevil své technické znalosti, jak takovou věc zjistit. Bydlel nedaleko okruhu a jako testovací jezdec BMW byl závodu přítomen. Něco o pochybách zaslechl, takže se postavil do místa, kde trať po sérii zatáček pokračovala rovinou mírně padající z kopce, a počítal, kolikrát jezdci řadili. A bylo jasno.

Po 5 závodech vedla ve značkách Škoda se 100 body.

Brno. 14.6. 1981, 3,5 hodiny

Velká cena Brna přivítala jezdce i diváky horkým počasím, odpovídajícím spíše červenci nebo srpnu než polovině června. Do závodu se přihlásilo 70 automobilů. Protože propustnost brněnské trati byla jen 50 vozů, závodilo se již v sobotním tréninku o kvalifikaci do nedělního závodu.

Na start se v neděli postavilo celkem sedm vozů Škoda 130 RS z ČSSR a jeden vůz maďarské posádky.

Za ÚAMK ČSSR to byly tři vozy s posádkami: č. 61 Ing. Vojtěch – Enge – Šenkýř, č. 62 Enge – Ing. Vojtěch – Bervid, č. 68 Fešárek – Sivík – Ing. Kotas. ARC Brno postavil jeden vůz st. č. 63 Ing. Michl – dr. Vaníček – Martinovský, stejně tak AMK SSŽ Praha st. č. 64 Martinovský – dr. Vaníček – Ing. Michl.

Dalšími účastníky byli Charouz – Volf – Alber z AMK Praha (65), a Machánek – Matlovič (67) z AMK DpmB Bratislava.

Tři škodovky ÚAMK jely za sebou v čele 1. divize v minimálních rozestupech, za nimi s odstupem jela posádka Fešárek – Sivík – Ing. Kotas. Tato posádka však jela na horších pneumatikách a bez možnosti zařadit 3. rychlostní stupeň. Šenkýřovi chvíli před koncem závodu praskla v části u Myslivny, tedy ve sjezdu z kopce, ojnice. Proto volnoběhem sjel až před cílovou čáru, kde vyčkal odmávnutí vítěze závodu. Poté pomocí startéru čáru přejel. Posádka vozu č. 64 řešila v 5. kole závodu problém s prasklou hadicí chlazení. To znamenalo propad v jezdeckém poli, který musela posádka v dalším průběhu závodu dohánět.

Do cíle dojely v pořadí: St. č. 62 Enge – Ing. Vojtěch – Bervid – 10. absolutně a 1.D, st. č. 64 Martinovský – dr. Vaníček – Ing. Michl – 11. absolutně a 2.D, st. č. 61 Ing. Vojtěch – Enge – Šenkýř – 14. absolutně a 3.D, st. č. 68 Fešárek – Sivík – Ing. Kotas – 21. absolutně a 4.D.

Na vůz posádky č. 63 byl po skončení závodu podán protest pro nedovolené úpravy, především na použití nesprávných zadních blatníků a rozměr zadních kol. Po přeměření, které konstatovalo o 90 mm překročenou povolenou šířku vozu, byl jezdec vyloučen.

Zbývající dvě posádky závod pro technické problémy nedokončily. Machánek odstoupil v 12. kole, Charouz o 9 kol později.

Pergusa 19.7. 1981, 500 km

Po horkém závodu v Brně pokračoval šampionát v neméně únavném počasí, kdy teplota atakovalo 35 stupňů, na sicilském okruhu, ležícím na břehu jezera, které mu dalo název. Po bohatém startovním poli v Brně se na start závodu postavilo pouhých 22 automobilů. Mezi nimi byly i tři československé vozy s posádkami Ing. Vojtěch – Enge – Šenkýř, Martinovský – Ing. Michl – dr. Vaníček a Enge – Ing. Vojtěch – Šenkýř. Tovární posádky řešily základní otázku, zda a kolik toho vydrží opotřebované pneumatiky. Ve skladu továrního týmu Škoda totiž před odjezdem na závod byly jen pneumatiky pro soutěže. Pneumatiky bylo v průběhu závodu nutné měnit pětkrát.

Do cíle dojely dvě škodovky v pořadí Ing. Vojtěch – Enge – Šenkýř – 8. absolutně 1.D a Martinovský – Ing. Michl – dr. Vaníček – 10. absolutně 3.D. Posádka Enge – Ing. Vojtěch – Šenkýř z důvodu prasklého brzdového kotouče závod nedokončila.

Bodový stav značky Škoda se zvýšil na 120.

Silverstone, 13.9. 1981, 500 km

Na předposlední závod šampionátu se vydaly čtyři vozy. St. číslo 43 Ing. Michl – dr. Vaníček – Martinovský, st. č. 44 Ing. Vojtěch – Enge – Šenkýř, st. č. 45 Enge – Ing. Vojtěch a st. č. 46 Fešárek – Sivík.

Značka Audi zde podnikla frontální útok na pozici značky Škoda v ME tím, že nasadila své vozy ve všech pěti divizích.

Tovární vozy rozjížděli Enge a Ing. Vojtěch, které po půlce závodu střídal Šenkýř. Potom se ale na voze č. 45 propálil píst a byl konec. Stejná závada se objevila i u vozu Fešárka se Sivíkem.

Nejlépe si vedla posádka vozu se st. č. 44, která byla v cíli absolutně 14. 1.D. Posádka vozu č. 43 pravidelně kroužila po trati, ale nestačila na britskou dvojici s Austinem Metro a skončila na 16. místě absolutně a 3.D. Po závodě se opět objevily lehké problémy s technickým komisařem, který znovu pomocí řadicí páky hledal pátý převodový stupeň. Nenašel!

Zolder, 27.9. 1981

V Zolderu se objevila československá výprava s maximálním odhodláním a bojovým heslem: „Vyhráli jsme v divizi I sedm závodů, proč bychom se o to neměli pokusit i tady!“

Do závodu odstartovaly čtyři vozy. Dva tovární s posádkami Ing. Vojtěch – Enge a Enge – Ing. Vojtěch, SSŽ zastupovalo již tradiční trio Martinovský – Ing. Michl – dr. Vaníček a Barum team osvědčení Fešárek a Sivík.

V Holandsku se však vozům Škoda částečně nedařilo. Oba tovární vozy byly nuceny pro poruchu spojky (3. kolo) a motoru (v 2. polovině závodu) odstoupit. Vůz teamu SSŽ obsadil 12. místo absolutně a 3.D, Barum team dojel za ním na 13. místě absolutně a 4.D. Závodu bohužel nebyl přítomen tovární mechanik, který nejlépe znal stav motorů.

Nejdůležitější tečku za úspěšnou sezónou československých posádek ovšem udělala 3. místem v divizi I posádka Martinovský – Ing. Michl – dr. Vaníček. Pokud by Škoda dojela ve své divizi na 4. místě, nedosáhla by na 140 bodů, stejně jako BMW.

Mistrovství Evropy cestovních automobilů skončilo pro Škodu 130 RS (divize I) v klasifikaci značek vítězstvím poté, co získala 140 bodů. Na druhém místě se umístilo BMW (divize III) se shodným počtem bodů. Při rovnosti bodů však Škoda měla náskok jednoho vítězství v divizi za celkovou sezónu. Na třetím místě bylo BMW (divize II) se 130 body.

Pamětníci si jistě vzpomenou, že tento mimořádný úspěch československého automobilového sportu zůstal v obecném povědomí i v tehdejším tisku bez odpovídající odezvy. Z odborného tisku (až po roce 1989) m. j. vyplynulo, že tovární jezdci například na některé závody dostali vůz na poslední chvíli, jindy chyběly potřebné dokumenty a na Salzburgring neodjeli vůbec. Na poslední dva závody dostali tovární vozy domů, aby si je připravovali sami!!

Je skutečně smutné, že jezdcům, kteří se na takovém vynikajícím výsledku podíleli tehdejší vedení AZNP ani nepoděkovalo. A to se samozřejmě týkalo i všech nejmenovaných zaměstnanců AZNP, kteří se na přípravě vozů podíleli.

Závěrem už je třeba jen dodat, že vedení automobilky ani nedokázalo tohoto úspěchu využít  obchodně.

Rokem 1981 ukončily vozy Škoda 130 RS svoje účinkování v závodech ME cestovních automobilů. Důvodem bylo to, že pro rok 1982 došlo ke změně předpisů FIA, které již Škodě 130 RS neumožnily startovat.